30 C 33/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovanému podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný nezaslal žalobkyni čestné prohlášení, že není držitelem televizního přijímače, a proto jej žalobkyně zařadila do evidence držitelů. Žalovaný neuhradil měsíční poplatky ve výši 135 Kč za období září 2019 – leden 2020, přičemž poplatky jsou splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný však ničeho nezaplatil, ačkoliv byl žalobkyní upomínán. 3. Žalovaný zůstal nečinný a ve věci se nevyjádřil. 4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně tak učinila výslovně v žalobě a žalovaný nereagoval na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud z předložených listin (výzva k přihlášení ze dne 23. 4. 2019, včetně dodejky, sdělení žalobkyně ze dne 28. 8. 2019, potvrzení žalobkyně ze dne 16. 9. 2020, potvrzení České pošty, s.p., výpočet úroků, upomínka ze dne 15. 3. 2020 a ze dne 15.7.2020, včetně dodejky, výzva ze dne 27.5.2020 dodejky) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl žalobkyní dopisem ze dne 28. 8. 2019 obeznámen, že byl podle zákona zařazen do evidence držitelů televizního přijímače, neboť v zákonné lhůtě, poskytnuté výzvou ze dne 23. 4. 2019, nezaslal čestné prohlášení, že nemá televizní přijímač. Zařazení žalovaného v evidenci držitelů televizních přijímačů potvrdila jednak žalobkyně a jednak Česká pošta, s.p., která zajišťuje inkaso televizních poplatků. Za období září 2019 až leden 2020 žalovaný neuhradil měsíční poplatky ve výši 135 Kč, splatné vždy do 15. kalendářního dne v měsíci, pročež byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky žalobkyní, prostřednictvím České pošty, s.p. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Povinnost žalovaného hradit televizní poplatky vyplývá z ustanovení zákona 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž splatnost je stanovena v § 7 odst. 2 citovaného zákona. Právo žalobkyně vymáhat dlužné poplatky s úroky z prodlení je pak stanoveno v § 10 citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a ve smyslu § 10 zákona 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně přitom požadovala kapitalizovaný úrok spočtený do dne podání žaloby, a to jako součet úroků z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků, vždy ode dne prodlení s jejich úhradou, tedy od 16. dne v měsíci, kdy měly být uhrazeny. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. 8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.