30 C 359/2020-39 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že u zdejšího soudu probíhá řízení o úschově pod sp. zn. 42 Sd 94/2015, jehož předmětem je vydání předmětu úschovy – peněžních prostředků ve výši 294.503,46 Kč účastníkům tohoto řízení (žalobkyně, žalovaná, [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]). Žalobkyně se touto žalobou domáhá nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy žalobkyni. Žalobce se současně v jiném řízení domáhá nahrazení souhlasu [právnická osoba] s vydáním předmětu úschovy žalobkyni. Předmět úschovy byl do soudní úschovy u nadepsaného soudu složen na základě usnesení Policie České republiky - Obvodního ředitelství policie [obec a číslo] ze dne 31. 3. 2015, č. j. KRPA-397729-99/TČ-2013-001192-7- („ PČR“ a„ Usnesení PČR“), a to z důvodu pochybností o právu na věc konkrétní osoby ve smyslu § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád 7. Z odůvodnění Usnesení PČR vyplývá, že Předmět úschovy, resp. jeho původní hodnota ve výši 699.676,07 Kč, představovala částku zajištěnou PČR pro účely trestního řízení na bankovním účtu [právnická osoba]. Z odůvodnění Usnesení PČR dále vyplývá, že na Předmět úschovy si vedle [právnická osoba] činí nárok rovněž žalovaná. Na základě exekučního příkazu Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro [část Prahy] dne 25. 8. 2016, č. j. 6546577/16/2001-80541-110760, byla z titulu pohledávky státu za [právnická osoba] provedena exekuce přikázáním pohledávky z úschovního účtu ve výši 404.427,87 Kč. V soudní úschově se k dnešnímu dni nachází konečná částka ve výši 294.503,46 Kč. Usnesením ze dne 7. 2. 2019, č. j. 42 Sd 94/2015-44, nadepsaný soud rozhodl, že pokud se o Předmět úschovy nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení, připadne uschovaná peněžní částka státu.. Podáním ze dne 17. 4. 2019 požádala o vydání Předmětu úschovy žalovaná. Nadepsaný soud usnesením ze dne 23. 5. 2019, č. j. 42 Sd 94/2015-62, Předmět úschovy žalovanému nevydal, jelikož [právnická osoba] jakožto další účastník řízení ve smyslu § 298 odst. 1 ZŘS neudělila potřebný souhlas k jeho vydání, a odkázal žalovaného na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 ZŘS. Podáním ze dne 10. 2. 2020, které bylo doplněno podáním ze dne 2. 3. 2020, požádal o vydání Předmětu úschovy žalobce, který se tak jako přihlašovatel stal účastníkem [příjmení] o úschově. Nadepsaný soud usnesením ze dne 24. 4. 2020, č. j. 42 Sd 94/2015-89, Předmět úschovy žalobci nevydal, jelikož žalovaný ani [právnická osoba] jakožto ostatní účastníci řízení ve smyslu § 298 odst. 1 ZŘS neudělili potřebné souhlasy k jeho vydání, a žalobce odkázal na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 ZŘS. Podáním ze dne 6. 8. 2020 opětovně požádala o vydání předmětu úschovy žalobkyně, neboť nesouhlas [právnická osoba] s vydáním předmětu úschovy její osobě byl nahrazen rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 5. 2020, č. j. 12 C 194/2019-32. Zdejší soud usnesením ze dne 18. 9. 2020, č. j. 42 Sd 94/2015-142, Předmět úschovy žalované nevydal, jelikož žalobkyně jakožto další účastník řízení ve smyslu § 298 odst. 1 ZŘS neudělila potřebný souhlas k jeho vydání, a žalobkyni odkázal na řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy podle § 299 ZŘS. Žalobkyně má na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, č. j. 46 Cm 25/2009-18 („ Rozsudek“) za [právnická osoba] vykonatelnou pohledávku spočívající v povinnosti [právnická osoba] zaplatit žalobci (i) částku 725.500 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) a (ii) náklady soudního řízení ve výši 92.272 Kč („ Pohledávka“). Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2020 uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. B [číslo]. Žalovaná tvrdí, že má za [právnická osoba] pohledávku plynoucí z uzavřené smlouvy o dílo, přičemž cena prováděného díla měla být ze strany žalovaného jakožto objednatele přeplacena platbami provedenými na bankovní účet [právnická osoba] jakožto zhotovitele. Ve vztahu k žalované žalobkyně uvádí, že tato v Řízení o úschově uplatňuje nárok na vydání Předmětu úschovy z titulu údajného přeplacení smlouvy o dílo. Žalobkyně má tedy za to, že ona i žalovaná uplatňují vůči Předmětu úschovy nárok stejné povahy, plynoucí z určitého (kvazi) obligačního poměru mezi nimi jednotlivě a [právnická osoba], a tedy uplatňují nárok na uspokojení svých pohledávek vůči této společnosti z Předmětu úschovy. Žalobkyně ovšem upozorňuje, že pohledávka žalovaného vůči [právnická osoba] dosud nebyla uplatněna žalobou u soudu, a tudíž je pohledávkou pouze tvrzenou a nejistou. Naproti tomu, jak je uvedeno výše, má žalobkyně za [právnická osoba] Pohledávku uznanou pravomocným a vykonatelným Rozsudkem. Ve smyslu výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3697/2018 tak žalobkyni svědčí přednostní právo na vydání Předmětu úschovy a tímto vydáním žalobkyni bude naplněno její vykonatelné právo k majetku složenému do úschovy nadepsanému soudu. Žalobkyně tedy disponuje silnějším titulem k uspokojení své Pohledávky z předmětu úschovy než žalovaná, a tudíž právo uspokojit svou pohledávku z Předmětu úschovy náleží žalobkyni. 2. Žalovaná v podané žalobě uvedla, že nárok žalobkyně na vydání předmětu úschovy zcela neuznává, neboť žalobkyně nedisponuje vlastnickým ani jiným právem k předmětu úschovy ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 11.10.2006, č. j. Cpjn 203/2005 (dále jen“ stanovisko NS“), ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27.08.2019, č. j. 21 Cdo 3697/2018-204 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11.05.2020, č. j. 21 Cdo 2304/2019-279. Žalobkyně odvozuje nárok na vydání předmětu úschovy z titulu vykonatelné pohledávky [právnická osoba] a.s. za [právnická osoba], s.r.o., přiznané pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26.04.2010, č. j. 46 Cm 25/2009-18, která byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 03.02.2020 postoupena na žalobkyni. Podle stanoviska NS z povahy a účelu úschovy věcí, o jejichž uložení do úschovy rozhodl orgán činný v trestním řízení, vyplývá, že neslouží ke splnění dluhu, ale že jde o právní prostředek k odstranění pochybností o tom, která z dotčených osob má k věci vlastnické nebo jiné právo a které z nich má být z titulu tohoto práva věc vydána. Podle rozsudku NS ze dne 27.08.2019, č. j. 21 Cdo 3697/2018-204, je účelem řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy posouzení otázky, komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud předmět úschovy vydá, přičemž takovým jiným právem nemůže být právo na uspokojení vykonatelné pohledávky vůči účastníkovi řízení o vydání předmětu úschovy, neboť účelem tohoto řízení není provádět výkon rozhodnutí a nahrazovat tak řízení exekuční. Podle rozsudku NS ze dne 11.05.2020, č. j. 21 Cdo 2304/2019-279 má být složená částka vydána tomu, komu svědčí vlastnické právo k předmětu úschovy, přičemž toto právo musí vycházet ze vztahu mezi složitelem a příjemcem, neboť právě pro příjemce je určena částka složená v úschově. Právo příjemce (zde [právnická osoba]) nebo jiného přihlašovatele (zde žalobkyně) k předmětu úschovy se tak musí upínat toliko ke vztahu mezi složitelem (zde analogicky žalovanou) a příjemcem nebo jiným přihlašovatelem (věřitelem složitele) a nemůže se odvíjet od jiného právního vztahu. Má-li tedy věřitel (zde žalobkyně) vykonatelnou pohledávku proti příjemci, kterému nebyl předmět úschovy doposud vydán, může se domáhat též uspokojení z předmětu úschovy, nejde zde ovšem o právo k předmětu úschovy, jak ho má na mysli řízení o úschovách, a způsobilým právním prostředkem tu proto není žaloba ve smyslu ustanovení § 299 odst. 1 z. ř. s., ale jen návrh na nařízení výkonu rozhodnutí postižením majetkových práv příjemce podle § 320 o. s. ř. Ve smyslu shora uvedeného tak vykonatelná pohledávka žalobkyně za [právnická osoba], s.r.o. není relevantním titulem pro vydání předmětu úschovy žalobkyni, respektive složené finanční prostředky nebyly určeny pro žalobkyni a ani od žalobkyně nepochází, tedy nemají původ v právním vztahu mezi složitelem (zasílatelem) a příjemcem. Z usnesení PČR ze dne 31.03.2015, č. j. KRPA-397729-99/TČ-2013-001192-7-, naopak vyplývá, že účelem zde projednávané úschovy je odstranění pochybností, komu svědčí právo k předmětu úschovy, zda [právnická osoba] s.r.o. jako majiteli účtu, ze kterého byly finanční prostředky do úschovy vydány, nebo majiteli účtu, ze kterého byly tyto finanční prostředky odeslány, tedy žalované, přičemž je nepochybné, že veškeré finanční prostředky uložené do úschovy pochází od žalované. Z pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 02.05.2020, č. j. 12 C 194/2019-32 (dále jen„ rozsudek“), navíc vyplývá, že žalovaná zaslala zajištěné finanční prostředky na účet [právnická osoba], s.r.o. z titulu uzavřené smlouvy o dílo, tedy ve smyslu ro