30 C 95/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], potažmo společnost [právnická osoba], která převedla své vlastnické právo k segmentu retailového bankovnictví v ČR na společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovaným, k jeho žádosti o poskytnutí kreditní karty ze dne 24. 7. 2007, smlouvu o úvěru ke kreditní kartě Citi, na základě které byl žalovanému poskytnut na předmětné kreditní kartě úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet povinnými minimálními měsíčními splátkami spolu s úroky a poplatky v souladu s odst. 7.1 a 7.4 Obchodních podmínek. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 4. 2020 k zesplatnění úvěru ke kreditní kartě. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 44 432,21 Kč, kapitalizovaných úroků ke dni 24. 4. 2020 ve výši 6 509,45 Kč a z částky 2 041,53 Kč představující dlužné poplatky, přičemž žalobkyně požaduje i smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % ročně z jistiny ve výši 44 432,21 Kč a dále z té samé částky zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně. Dne 20. 9. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena pohledávka za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s., o čemž byl žalovaný informován a dne 7. 10. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena pohledávka za žalovaným ze [právnická osoba] a.s. na žalobkyni, o čemž byl žalovaný taktéž informován. Žalovaný ode dne zesplatnění úvěru na něj neuhradil ničeho dalšího, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný na základě své žádosti ze dne 24. 7. 2007 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], potažmo se společností [právnická osoba], která převedla své vlastnické právo k segmentu retailového bankovnictví v ČR na společnost [právnická osoba] dne 2. 8. 2007 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, na základě které byl žalovanému poskytnut na kreditní kartě úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr prostřednictvím povinných minimálních měsíčních splátek dle odst. 6.4 Obchodních podmínek a spolu s úroky a poplatky v souladu s odst. 7.1 a 7.4 Obchodních podmínek (Žádost o kreditní kartu [příjmení] [jméno] od [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2007, CC Verification Form ze dne 1. 8. 2007, Obchodní podmínky pro držitele Citi kreditních karet, Měsíční výpis kreditní karty ze dne 20. 8. 2007, Měsíční výpis kreditní karty za období od 21. 7. 2016 do 21. 8. 2016 a Sazebník). Žalovaný úvěr čerpal v plné výši 45 000 Kč, avšak nesplácel jej řádně a včas, pročež dne 24. 4. 2020 došlo k jeho zesplatnění a následnému vyčíslení dlužné částky, tvořené nesplacenou jistinou úvěru ve výši 44 432,21 Kč, kapitalizovanými úroky ke dni 24. 4. 2020 ve výši 6 509,45 Kč a částkou 2 041,53 Kč představující dlužné poplatky (Měsíční výpis kreditní karty za období od 21. 7. 2016 do 21. 8. 2016, Obchodní podmínky pro držitele Citi kreditních karet, Okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 27. 4. 2020 a Sazebník). Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s. na základě smlouvy ze dne 20. 9. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020, včetně přílohy), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 10. 2020 (Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2020). Ze [právnická osoba] a.s. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 7. 10. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2020, včetně přílohy), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 1. 2021 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021). Žalovaný na svůj dluh ode dne jeho zesplatnění neuhradil ničeho dalšího, ačkoliv byl vyzván k úhradě před podáním žaloby (předžalobní upomínka ze dne 26. 1. 2021, včetně podacího archu). 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. z.), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 obch. z., za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud posoudil skutkový stav s ohledem na výše uvedené ustanovení zákona tak, že žaloba je důvodná. Žalobkyni se podařilo prokázat, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo platně k uzavření smlouvy o úvěru ke kreditní kartě dne 2. 8. 2007 podle § 497 obch. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal jej splácet prostřednictvím povinných minimálních měsíčních splátek dle odst. 6.4 Obchodních podmínek a spolu s úroky a poplatky v souladu s odst. 7.1 a 7.4 Obchodních podmínek. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši 45 000 Kč, avšak nesplácel jej řádně a včas, pročež porušil své závazky plynoucí ze smlouvy, a právní předchůdkyni žalobkyně podle smluvních podmínek tak vznikl nárok na vyrovnání celé zbývající dlužné částky, resp. úhradu všech nároků plynoucích ze smlouvy ke dni 24. 4. 2020, kdy úvěr zesplatnila. V případě této smlouvy přitom žalovaný stále dluží na jistině částku ve výši 44 432,21 Kč, kapitalizované úroky ke dni 24. 4. 2020 ve výši 6 509,45 Kč a částku 2 041,53 Kč představující dlužné poplatky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo v plném rozsahu prokázat tvrzení obsažená v této žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Protože žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobkyni přiznal smluvní úrok sjednaný ve shora citované smlouvě o úvěru, který žalobkyně požadovala, a to jednak kapitalizovaný ke dni 14. 9. 2020 a jednak ode dne následujícího, tj. od 15. 9. 2020 až do zaplacení, shodně jako úrok z prodlení ode dne 15. 9. 2020 až do zaplacení, čemuž soud vyhověl, neboť žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 230,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v čá