4 C 152/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím. Mezi žalobcem jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem došlo dne 10. 1. 2020 k uzavření smlouvy o dílo. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil povinnost mu vyplývající se smlouvy, žalobce dopisem ze dne 30. 7. 2020, doručeným žalovanému dne 19. 8. 2020, od smlouvy odstoupil. Za účelem zhotovení díla poskytl žalobce žalovanému zálohu ve výši 516 268 Kč. Žalovaná částka představuje část žalobcem uhrazených záloh, a to s ohledem na částečné zhotovení díla žalovaným, ve výši 128 176 Kč s úrokem z prodlení a smluvní pokutu vyčíslenou žalobcem na částku 150 228 Kč. 3. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 11. 3. 2021 č. j. EPR 36023/2021-9 soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. Dne 25. 3. 2021 žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu. Žalovaný se k žalobě vyjádřil jen tak, že žalobní nárok neuznal, uvedl, že žalované částky nedluží. Dle žalovaného mu ze strany žalobce ničeho na smlouvě o dílo uhrazeno nebylo, a proto tedy není důvod cokoliv žalobci na bezdůvodném obohacení hradit. Nárok na smluvní pokutu je dle žalovaného neoprávněný a fiktivní. Ke svému vyjádření žádné listinné důkazy nepřipojil. Následně v otevřené třicetidenní lhůtě k vyjádření běžící ode dne uplynutí lhůty k podání odporu žalovaný nic dalšího soudu nesdělil a žádné další vyjádření k žalobě neučinil. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil pouze v obecné a nekonkrétní rovině a jeho vyjádření tedy nelze považovat za způsobilé vylíčení skutkového základu obrany proti žalobnímu nároku žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 26. 4. 2021, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. 5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o dílo. Předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. 6. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. 7. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 420,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 137 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 278 404 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 160 Kč ve výši 6 123,60 Kč.