8 C 293/2018 — Obvodní soud pro Prahu 7

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu poskytnutí placené lékařské péče. Žalovaní dne 16. 10. 2017 navštívili kliniku žalobce za účelem jejich léčby jako neplodného páru s cílem uskutečnit prostřednictvím žalobce kompletní IVF cyklus neboli umělé oplodnění. Na základě první konzultace byla dne 22. 10. 2017 započata léčba žalovaných, jako neplodného páru. Žalovaní výslovně udělili souhlas k provedení umělého oplodnění (IVF) s použitím embryí, která vzniknou z vajíček anonymní dárkyně a spermií pacienta, zde žalovaného. Žalovaní souhlasili s provedením asistované reprodukce a dalších úkonů s tímto souvisejícími, čímž byly splněny podmínky pro provedení umělého oplodnění dne § 6 odst. 1 a § 8 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Byli seznámeni s platným ceníkem služeb žalobce a zavázali se v něm uvedené a jim vyúčtované částky řádně a včas uhradit za předpokladu, že nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Žalobce započal léčbu neplodného páru a v období od počátku léčby do dne 08. 11. 2017. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaní jsou pacienty u nesmluvní zdravotní pojišťovny, vystavil žalobce dne 16. 10. 2017 na jméno žalované fakturu na částku 4.800 EUR se splatností 20. 10. 2017, a to již na počátku léčby neplodného páru, s čímž byli žalovaní srozuměni, avšak do dnešního dne dlužnou částku neuhradili ani z části. Žalobce dále uvedl, že je běžnou praxí mezi zdravotnickými zařízeními, které poskytují služby asistované reprodukce, že faktury jako takové jsou vystavovány pouze na jméno pacientek (žen z neplodných párů), přestože dle zákona je léčen neplodný pár společně, a to z toho důvodu, že i v případě, že jsou služby asistované reprodukce hrazeny ze zdravotního pojištění, tak je systém dle § 15 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění nastaven tím způsobem, že se platba z pojistného eviduje na pacientku (ženu z neplodného páru). Zdravotnická zařízení toto nastavení pro přehlednost dodržují i v případě samoplátců. Pro úplnost žalobce podotknul, že žalovaná ve svém emailu ze dne 22. 11. 2017 dlužnou částku nijak nerozporovala a naopak přislíbila její úhradu. K té však do dne podání žaloby nedošlo. Žalovaní právnímu zástupci žalobce telefonicky sdělili, že nyní pobývají v Praze a slíbili řešení úhrady dluhu, avšak na dohodnutou schůzku se nikdy nedostavili. Právní zástupce zaslal žalované na adresu trvalého bydliště písemnou výzvu k úhradě dluhu dne 23. 01. 2018 a dále též i prostřednictvím emailu dne 31. 07. 2018. Vůči žalovanému byla výzva k úhradě dluhu odeslána dne 23. 08. 2018, avšak dlužná částka stále zůstává zcela neuhrazena. Žalovaní se k předmětu sporu nevyjádřili, z jednání konaného dne 24. 5. 2021 se omluvili, nepožádali však o odročení jednání, a proto soud rozhodnul na základě provedených důkazů bez jejich přítomnosti. Z listinných důkazů soud zjistil následující: Z dokumentu [číslo] Souhlas neplodného páru s IVF s použitím darovaných vajíček ze dne 03. 11. 2017, dokumentu [číslo] [číslo] Poučení a souhlas se speciálními laboratorními postupy ze dne 03. 11. 2017, dokumentu [číslo] [číslo] Protokol o provedení úkonů nehrazených ze zdravotního pojištění ze dne 08. 11. 2017, faktury č. [variabilní symbol], předžalobních upomínek a Závěrečné zprávy po embryontrasferu soud zjistil, že žalovaní požádali o zařazení do programu darování vajíček a použití vajíček dárkyně při provedení léčby umělým oplodněním, zavázali se uhradit vynaložené výdaje v souvislosti s tímto zákrokem a byli seznámení s platným ceníkem služeb. Po provedené léčbě žalobce vyúčtoval kompletní IVF cyklus a zaslal oběma žalovaným předžalobní výzvu k zaplacení částky 4 800 EUR se splatností 20. 10. 2017. Podle ust. § 2636 z.č. 89/2012 Sb. v platném znění odst. (1) Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. (2) Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobce a žalovaní uzavřeli smlouvu o péči o zdraví, kterou se žalobce zavázal poskytnou placenou lékařskou péči a žalovaní se zavázali za tuto léčbu zaplatit částku 4 800 EUR. Žalovaní neprokázali, že by poskytnutou lékařskou péči uhradili. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož žalovaní svůj závazek řádně a včas neuhradili, dostali se do prodlení a ve smyslu ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“), a jsou povinni zaplatit žalobci také úrok z prodlení, jehož výše se podle ust. § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 730,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 142 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 064 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 280 Kč ve výši 5 308,80 Kč.