10 C 186/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, konkrétně se jednalo o pojištění stran vozidla [registrační značka] za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum] a dále o pojištění stran vozidla [registrační značka] za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum]. Obě vozidla byla v sledovaném období evidována jako provozovaná žalovaným. Žalobkyně přitom vzhledem k ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.) má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaný byl vyzván na zaplacení příspěvku. Jelikož ničeho neuhradil, byla mu zaslána předžalobní upomínka, avšak ani tak žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný byl od 12. 12. 2018 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka]. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 5. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném úhradu částky 10 920 Kč do 30 dnů od doručení z důvodu, že provozoval zmiňované vozidlo, přičemž za období [datum] až [datum] neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z upozornění na nedoplatek příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 21. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 16. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném úhradu částky 7 930 Kč do 30 dnů od doručení z důvodu, že provozoval zmiňované vozidlo, přičemž za období [datum] až [datum] neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z upozornění na nedoplatek příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 7. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. Z výpisu z registru vozidel bylo dále zjištěno, že žalovaný byl od 16. 1. 2019 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka]. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 1. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném úhradu částky 10 492 Kč do 30 dnů od doručení z důvodu, že provozoval zmiňované vozidlo, přičemž za období [datum] až [datum] neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z upozornění na nedoplatek příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 8. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 1. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném úhradu částky 10 492 Kč do 30 dnů od doručení z důvodu, že provozoval zmiňované vozidlo, přičemž za období [datum] až [datum] neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z upozornění na nedoplatek příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 21. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. Z předžalobních upomínek ze dne 20. 10. 2021 a 27. 10. 2021 (včetně podacích archů a sledování zásilky) se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb. náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Žalovaný byl ve sledovaném období provozovatelem vozidla [registrační značka], které nemělo uhrazené povinné ručení za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], a dále vozidla [registrační značka], které nemělo uhrazené povinné ručení za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně částku v celkové výši 41 0341 Kč neuhradil ani částečně. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, uhradil. 6. Po právní stránce soud hodnotil nárok žalobkyně následovně: Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odstavce 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 8. Podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl totiž podle registru vozidel provozovatelem vozidel [registrační značka] a [registrační značka] [číslo], a proto byl povinen hradit pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Jelikož tuto povinnost nesplnil, dostal se s plněním této povinnosti do prodlení, čímž podle citovaného ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku. Žalobkyně přitom k určení jeho osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Rovněž žalobkyni vznikl nárok na příspěvek za vymáhání ve výši 300 Kč podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 820 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 642 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 034 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O tříden