10 C 203/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do 5. 10. 2019. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, když dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným, o čemž byl žalovaný informována dopisem. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoli byl žalobkyní upomínán. 2. Žalovaný zůstal nečinný a ve věci se nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzva k úhradě před podáním žaloby, včetně podacího lístku) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavával tuto částku splatit do 5. 10. 2019, což neučinil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informována dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, přes výzvu uhradil. 5. Soud posoudil skutkový stav po právní stránce takto: Po právní stránce se vztah mezi účastníky řídí jednak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), zejména ustanoveními podle § 2395 a násl. o. z. Konkrétně podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 6. Soud posoudil skutkový stav s ohledem na výše uvedená ustanovení zákona tak, že nárok žalobkyně na uhrazení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím je důvodný. Žalobkyni se podařilo prokázat, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které měl žalovaný nejpozději do 5. 10. 2019 uhradit ve částku 10 000 Kč, kterou od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel. Jelikož žalovaný v den splatnosti nezaplatil žalovanou částku, octnul se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni, na kterou byly postoupeny veškeré nároky ze smlouvy o úvěru, přiznal kromě jistiny rovněž úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo v plném rozsahu prokázat tvrzení obsažená v této žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.