16 C 142/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částek 7 970 Kč a 6 410 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidel za období od 9. 1. 2020 do 5. 5. 2020 a za období od 1. 9. 2020 do 2. 12. 2020 stran vozidel, které byly evidovány jako provozované žalovanou. Žalobkyně přitom vzhledem k ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.) má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení příspěvku. Dlužná částka se skládá z neuhrazeného pojištění ve výši 7 670 Kč a 6 110 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dvakrát 300 Kč. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, byla jí dne 22. 9. 2021 a 5. 11. 2021 zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě během řízení nijak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 1. 7. 2020, včetně potvrzení o doručení, bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalované úhradu částky 7 970 Kč do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozovala vozidlo [registrační značka], přičemž za období 9. 1. 2020 až 5. 5. 2020 neuhradila povinné pojištění z provozu vozidla. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 8. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 1. 4. 2021, včetně potvrzení o doručení, bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalované úhradu částky 6 410 Kč do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozovala vozidlo [registrační značka], přičemž za období 1. 9. 2020 až 3. 12. 2020 neuhradila povinné pojištění z provozu vozidla. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 9. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky. Z předžalobních upomínek ze dne 22. 9. 2021 a 5. 11. 2021, včetně podacího archu a sledování zásilky, se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek a upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky. 5. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb. náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidla s [registrační značka] a [anonymizováno], jejichž provozovatelem byla v rozhodném období podle registru vozidel žalovaná, neměla uhrazené povinné ručení za období od 9. 1. 2020 až 5. 5. 2020 a od 1. 9. 2020 až 3. 12. 2020. Žalovaná ani přes výzvy příspěvek v celkové výši 14 380 Kč ani částečně neuhradila. 6. Po právní stránce soud hodnotil nárok žalobkyně následovně: Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (118 a 94 dní x 65 Kč). 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná byla podle registru vozidel provozovatelem vozidel, a proto byla povinna hradit pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Jelikož tuto povinnost nesplnila, dostala se s plněním této povinnosti do prodlení, a podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku. Žalobkyně přitom k určení její osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Soud přiznal žalobkyni kromě částky 7 670 Kč a 6 110 Kč za neuhrazené pojištění také částku 600 Kč, která představuje dvakrát poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.) 9. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s úhradou dlužné částky se přitom dostala po uplynutí 60 denní lhůty určené k zaplacení dlužné částky. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 220 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.