16 C 173/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částek 11 553 Kč a 8 763 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidel za období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a za období od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020 stran vozidla [registrační značka], které bylo evidováno jako provozované žalovaným. Žalobkyně přitom vzhledem k ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.) má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaný byl vyzván k zaplacení příspěvku. Dlužná částka se skládá z neuhrazeného pojištění ve výši 11 253 Kč a 8 463 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dvakrát 300 Kč. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, byla mu zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě během řízení nijak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 10. 5. 2021, bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném úhradu částky 8 463 Kč do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž za období 1. 9. 2020 až 30. 11. 2020 neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 29. 10. 2020, bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném úhradu částky 11 253 Kč do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž za období 1. 1. 2020 až 30. 4. 2020 neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 18. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky plynoucí z § 4 zákona č. 168/1999 Sb., a to ve výši 11 643 Kč. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 11. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky plynoucí z § 4 zákona č. 168/1999 Sb., a to ve výši 8 793 Kč. Z předžalobních upomínek ze dne 16. 6. 2021 a 13. 9. 2021, včetně podacího archu a sledování zásilky, se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek a upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. 5. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb. náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka], jehož provozovatelem byl v rozhodném období podle registru vozidel žalovaný, nemělo uhrazené povinné ručení za období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020. Žalovaný ani přes výzvy příspěvek v celkové výši 20 316 Kč ani částečně neuhradil. 6. Po právní stránce soud hodnotil nárok žalobkyně následovně: Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (121 a 91 dní x 93 Kč). 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl podle registru vozidel provozovatelem vozidla s [registrační značka], a proto byl povinen hradit pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Jelikož tuto povinnost nesplnil, dostal se s plněním této povinnosti do prodlení, a podle citovaného ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku. Žalobkyně přitom k určení jeho osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Soud přiznal žalobkyni kromě částky 11 253 Kč a 8 463 Kč za neuhrazené pojištění také částku 600 Kč, která představuje dvakrát poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.) 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s úhradou dlužné částky se přitom dostal po uplynutí 60 denní lhůty určené k zaplacení dlužné částky. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 265 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 813 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 316 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.