16 C 295/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru s limitem 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit sjednaný úrok ve výši 18,9 % ročně. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že přečerpal smluvenou výši kontokorentního úvěru. Pohledávka z nepovoleného přečerpání kontokorentního úvěru byla dne 1. 1. 2022 zesplatněna a převedena na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků, o čemž byl žalovaný informován oznámením ze dne 3. 1. 2022. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 12 000 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 994,99 Kč ke dni 31. 8. 2022, smluvní úrok kapitalizovaný částkou 736,50 Kč ke dni 31. 8. 2022 a dále oba úroky od 1. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaný dluh nesplnil, byť k tomu byl před podáním žaloby vyzván. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] účastníci řízení uzavřeli dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru na sporožirovém/osobním účtu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účtu [bankovní účet] kontokorentní úvěr s limitem 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,9 % ročně. Pro případ porušení povinností ze smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně ukončit oprávnění žalovaného čerpat kontokorent a prohlásit veškeré dluhy z kontokorentu za splatné (všeobecné obchodní podmínky). Jelikož nebylo nepovolené přečerpání úvěru na účtu žalovaného [číslo] vyrovnáno, převedla žalobkyně dne 2. 1. 2022 pohledávku z účtu žalovaného na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, přičemž dluh žalovaného k tomuto dni činil 12 000 Kč na jistině dluhu a 175,89 Kč na dlužném smluvním úroku a zákonném úroku z prodlení (poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 3. 2021). Žalovaný neuhradil pohledávku v celkové výši 13 682,23 Kč, žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (výzva k úhradě dlužné částky ze dne 24. 8. 2022). Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku byť z části zaplatil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu dne [datum] podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný se dostal do prodlení, ode dne zesplatnění dluhu ke dni 1. 1. 2022 ve vztahu k celému nesplacenému úvěru a jeho smluvnímu příslušenství. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přečerpal limit kontokorentního úvěru. Tím porušil smluvní podmínky a žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami od smlouvy odstoupila, čímž se dluh na nezaplaceném kontokorentním úvěru stal splatným. Žalovaný přitom netvrdil, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradil, když tak nadále na jistině dluží částku 12 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný úvěr neuhradil ani po výzvě k plnění, je povinen uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně příslušenství, představovaného smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, neboť se řádným a včasným nehrazením úvěru dostal do prodlení. Žalobkyně pak požadované úroky částečně kapitalizovala a od data 1. 9. 2022 je požaduje do zaplacení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.