18 C 139/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

Předmětem řízení na základě žaloby podané k soudu dne 4. 10. 2021 bylo tvrzení žalobkyně, že žalovaná dne 25. 7. 2021 cestovala na tramvajové lince městské hromadné dopravy č. 12 provozované žalobkyní, uzavřela tak s ní smlouvu o přepravě osob. Při provedené přepravní kontrole se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně se prokázala jízdním dokladem nižší ceny, než jakou stanoví platný Tarif PID) a neuhradila tak stanovené jízdné ve výši 24 Kč. Vznikla jí tak povinnost zaplatit vedle jízdného též přirážku ve výši 1 500 Kč, celkem tedy částku 1 524 Kč. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4). Aniž začalo jednání ve věci samé, vzala žalobkyně podáním doručeným zdejšímu soudu dne 31. 3. 2022 žalobu v celém rozsahu zpět. Soud proto řízení podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. s poukazem na odst. 4 zastavil (výrok ad I.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl ve výroku ad II. podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada nákladů řízení vynaložených na soudní poplatek ve výši 400 Kč a na právní zastoupení spočívající ve třech úkonech právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí zastoupení, žaloba), každý po 200 Kč, a třech náhradách hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. + 21 % DPH (§ 47 odst. 1 písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty) z částky 900 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. v platném znění ve výši 189 Kč Náklady v celkové výši 1489 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Dle sdělení zástupce žalobkyně byly tyto náklady žalovanými již ve výši 336,03 Kč uhrazeny, avšak nárok na náhradu nákladů řízení má svůj základ v procesním právu a vzniká až na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu, a proto bylo přes již uskutečněnou úhradu nákladů řízení žalovanými nutno o těchto v usnesení o zastavení řízení rozhodnout a uložit žalovaným povinnost k jejich náhradě v celkové výši. Pro úplnost soud dodává, že podle ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Vzhledem k tomu, že v daném případě žalobkyně složila na účet soudu 400 Kč, soud o vrácení soudního poplatku nerozhodl, neboť zákon v tomto případě jeho vrácení vylučuje.