29 C 186/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 199 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 3. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalovanému byla za dodávku elektřiny vystavena faktura za období od 4. 1. 2018 do 3. 1. 2019 ve výši 15 272 Kč, přičemž žalobkyně požaduje částku 2 101 Kč (dlužná částka po odečtení přijatých plateb ve výši 13 171 Kč). Žalovanému byla dále vystavena faktura za dodávku elektřiny v období od 4. 1. 2019 do 9. 1. 2019 ve výši 98 Kč, z čehož žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný nehradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.) podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 3. 3. 2017 byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, na základě které byla žalovanému dodávána elektřina do odběrného místa na adrese [adresa] (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 3. 2017 [číslo]). Periodickou fakturou [číslo] za období 4. 1. 2018 – 3. 1. 2019 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek na dodávce elektřiny ve výši 2 101, Kč se splatností do 21. 1. 2019 (faktura [číslo]). Mimořádnou fakturou [číslo] za období 4. 1. 2019 – 9. 1. 2019 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek na dodávce elektřiny ve výši 98 Kč se splatností do 4. 2. 2019 (faktura [číslo]). Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně upomínán k úhradě dlužných částek (upomínka ze dne 13. 2. 2019). Smlouvou ze dne 13. 10. 2017 ve znění dodatků byly pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, včetně Dodatku [číslo] ze dne 29. 3. 2019, Dodatku [číslo] ze dne 27. 3. 2020 a dílčího předávacího protokolu. Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávek na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2021). Předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (výzva k uhrazení závazku ze dne 14. 6. 2021, včetně podacího archu). 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně dne 3. 3. 2017 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona. Žalovaný byl povinen ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. zaplatit za dodanou elektřinu. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyúčtování dodávky služeb, k čemuž se smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu také právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujících po dni splatnosti shora uvedené faktury. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 2 199 Kč, skládající se z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud ve věci aplikoval § 14b a. t., neboť u zdejšího soudu žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech vymáhá nedoplatky energií na základě postoupených pohledávek od společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Proto má soud za to, že aplikace § 14b a. t. je ve věci na místě, když se jedná typově o tzv. formulářovou žalobu podávanou ve skutkově i právně zcela obdobných věcech a mj. podstatná část žaloby se věnuje pouze zdůvodnění, proč by soud § 14b a. t. aplikovat neměl.