4 C 10/2017 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 295.549Kč s příslušenstvím a náhrady za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti ve výši 63.886Kč s příslušenstvím. Během řízení došlo ze strany vedlejšího účastníka k plnění na jistinu a sice částky 11.979Kč dne 30.11.2016, částky 9.150Kč dne 14.7.2017, částky 4.436Kč dne 9.4.2018, částky 27.722Kč dne 8.1.2019 a na základě mimosoudní dohody došlo k zaplacení částky 238.924Kč dne 6.10.2021, čímž vedlejší účastník uhradil za žalovanou žalobkyni částku celkem 292.216Kč. 2. Podáním ze dne 12.10.2021 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, co do celkové jistiny a předmětem řízení tak nadále zůstal pouze nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 30.5.2022 č.j. 4 C 10/2017 – 299 bylo řízení co do požadované jistiny v částce 295.549Kč a v částce 63.886Kč tj. v celkové částce 359.435Kč zastaveno, přičemž právní moci nabylo usnesení dne 17.6.2022. 3. Žalobkyně nadále trvala na zaplacení úroků z prodlení z jednotlivých částek, které žalovaná žalobkyni postupně uhradila tj. v celkové výši 292.216Kč. Žalobkyně svůj požadavek na úhradu úroku z prodlení odůvodňovala tím, že nárok na úhradu jistiny v rozsahu 292.216Kč byl žalobkyní uplatněn oprávněně a strana žalovaná se bránila pouze námitkou promlčení a tzv. stop výdělkem, kdy tato argumentace byla odvolacím soudem shledána jako lichá. V návaznosti na stanovisko Městského soudu v Praze uvedeném při ústním jednání dne 20.1.2021 o tom, že nárok žalobkyně není promlčený a že nedošlo ke stopvýdělku, vyzval vedlejší účastník žalobkyni k doplnění podkladů, které pak využil k výpočtu ztráty na výdělku, kterou také následně žalobkyni uhradil. K dřívějšímu plnění ze strany žalované nedošlo z důvodu, že nárok žalobkyně považoval žalovaný a vedlejší účastník za promlčený a teprve po sdělení stanoviska odvolacího soudu dne 20.1.2021 se rozhodli, že přistoupí k přepočtu nároku žalobkyně a vyžádali si od ní podklady. Nikdy předtím žalobkyně nebyla vyzvána k doložení jiných podkladů, než těch, které do té doby měli účastníci a soud k dispozici. Až na základě těchto dokladů pak vedlejší účastník propočetl nově nárok žalobkyně a navrhl mimosoudní vyřešení věci a žalobkyně souhlasila s ohledem na délku dosavadního řízení s ponížením, aby po 6ti letech od zahájení řízení obdržela odškodnění. Žalobkyně dále namítala, že pokud žalovaná a vedlejší účastník nesouhlasili s výpočtem žalované částky, vždy mohli uhradit částku, o které se domnívali, že by mohla být správná dle jejich výpočtů. 4. Žalovaná namítala, že nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení není důvodný a že pokud při vedení sporu uplatnila námitku promlčení, učinila tak jako zcela legální způsob obrany a tato námitka byla pravomocně vyřešena až odvolacím soudem stejně jako námitka stop výdělku a přiznání chybné částky náhrady žalobkyni soudem prvního stupně. Žalovaná dále namítala, že pro výpočet náhrady ztráty na výdělku na straně vedlejšího účastníka bylo třeba opakovaně po žalobkyni požadovat doložení podkladů nezbytných pro tento výpočet a výpočet nebyl vzhledem ke složitosti případu jednoduchý a lze uvést, že vedlejší účastník musel nahradit činnost žalobkyně i soudu prvního stupně, který výpočet žalobkyně převzal bez dalšího i s chybami. 5. [ulice] účastník k požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení uvedl, že je tento nárok nedůvodný a že nárok na ztrátu na výdělku nebyl žalobkyní řádně doložen, nebyly tvrzeny veškeré rozhodné skutečnosti, které pak byly zjištěny postupně až při výpočtu náhrady vedlejším účastníkem na základě požadovaných podkladů. Byl to právě vedlejší účastník, který suploval roli žalobkyně a po náročném zjišťování skutkového stavu a postupném shromažďování podkladů k tomu se vztahujících, kdy těmito informacemi a podklady disponuje výhradně žalobkyně provedl výpočet žalovaného nároku a tento také žalobkyni uhradil, přičemž část žalovaného nároku byla již v průběhu soudního řízení uhrazena. 6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku v celkovém rozsahu 359.435Kč s příslušenstvím s tím, že v průběhu řízení žalovaná uhradila žalobkyni celkově 292.216Kč. Tuto částku žalovaná uhradila postupně, když nejprve uhradila částku 11.979Kč dne 30.11.2016, částku 9.155Kč dne 14.7.2017, částku 4.436Kč dne 9.4.2018 a částku 27.722Kč dne 8.1.2019. Na základě uzavřené mimosoudní dohody pak bylo žalobkyni ze strany žalované uhrazena částka ještě 238.924Kč dne 6.10.2021. Účastníci soudu shodně u jednání dne 8.12.2022 uvedli, že částkou ve výši 238.924Kč uhrazenou na základě mimosoudní dohody dne 6.10.2021 byly uhrazeny pohledávky na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která byla žalována v celkovém rozsahu 295.549Kč a že tím tedy byly uhrazeny pohledávky od dubna 2013 do října 2018. Jelikož žalovaná na nárok žalobkyně uhradila celkově částku 292.216Kč, čímž zaplatila požadované měsíční ztráty na výdělku žalobkyně od dubna 2013 do října 2018, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 i zákonný úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních částek, se kterými byl žalovaný v prodlení. Námitka žalovaného a vedlejšího účastníka o tom, že žalobkyně řádně nespecifikovala žalovaný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, že ji řádně nedoložila a netvrdila veškeré rozhodné skutečnosti a že to byla právě žalovaná respektive vedlejší účastník, kdo musel provést výpočet náhrady, není důvodná, neboť žalovaný se po celou dobu řízení bránil proti samotnému základu nároku žalobkyně námitkou promlčení a tzv. stop výdělkem a až v průběhu řízení v důsledku právního názoru odvolacího soudu byl základ nároku žalobkyně postaven najisto a nebyla to tedy žalobkyně, kdo by byla za prodlení žalované odpovědná a proto má žalobkyně právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částek, které v průběhu řízení žalovaná resp. vedlejší účastník uhradil. Po celou dobu řízení totiž žalovaná ani vedlejší účastník žádným způsobem nesporovali jen výši nároku, ale jejich námitky směřovaly co do samotného základu nároku, zdali je oprávněn či nikoliv a tímto směrem se také upínala důkazní aktivita žalobkyně, žalované a vedlejšího účastníka. Až po rozhodnutí odvolacího soudu dne 20.1.2021, č.j. [číslo jednací] na základě jeho závazného právního názoru pak přistoupil žalovaný a vedlejší účastník k výpočtu samotného nároku. 8. Pokud jde o výrok II. tohoto rozsudku, pak soud žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení z částek uvedených ve výroku II, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět v celkové částce 359.435Kč, ale pouze v rozsahu částky 292.216Kč byla žaloba vzata zpět pro chování žalované, neboť tato částka byla žalovanou žalobkyni uhrazena, avšak v částce 67.219Kč byla žaloba vzata zpět přesto, že tato částka uhrazena žalovanou nebyla. Jedná se o částku, která představuje pohledávky žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku za období částečně od října 2018 (v částce 3.333Kč) a dále pak náhradu za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti za období od října 2014 do prosince 2015. Jelikož žalovaná žalobkyni v tomto rozsahu žalovanou částku neuhradila, není ani důvodný požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení a proto soud žalobu zamítl. 9. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, vycházel soud z ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně vzala zcela zpět žalobu co do jistiny proto, že žalovaná na žalovanou částku 359.435Kč po podání žaloby uhradila částku ve výši 292.216Kč, tudíž co do zbytku v rozsahu 67.219Kč byla žalobkyně neúspěšná. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatňuje pravidlo procesního úspěchu účastníků, kdy procesně více úspěšný účastník ve vztahu k předmětu řízení obdrží od protistrany náhradu nákladů řízení určenou ve výši odpovídající míře jeho procesního úspěchu. V daném případě soud neshledal žádné důvody, pro které by měl žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení odepřít, když žalobkyně uplatnila náhradu na ztrátu na výdělku v rozsahu 359.435Kč a žalovaná v průběhu řízení žalobkyni celkem zaplatila 292.216Kč, přičemž se tak stalo po několika letech vedeného soudního řízení především proto, že žalovaná sporovala samotný základ nároku žalobkyně nikoliv pro chování samotné žalobkyně. Úspěch žalobkyně tak dosahuje 62,6% a v tomto rozsahu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení. Řízení se vedlo nejprve o částku 134.104Kč, která byla dne 26. 4. 2016 rozšířena o částku 104.710 Kč na částku 238.814Kč, která byla dne 7. 5. 2019 rozšířena o částku 120.621Kč na částk