8 C 305/2021 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [adresa] [anonymizováno 5 slov], [právnická osoba], [anonymizováno] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 77836.50 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 14.4.2021. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů. Tímto žalovaná zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu pro spotřebitelský úvěr. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala 77836.50 Kč. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 77836.50 Kč nejpozději splatných 14.4.2021. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. 2. Na písemnou výzvu soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. Žalobkyně dále doložila jednotlivé výpisy z účtu a potvrzení o provedení platby od [právnická osoba], [anonymizováno] (58ks), dle kterých žalovaná čerpala finanční prostředky v různé výši vždy na bankovní účet č.: [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] v období mezi 14. 06. 2016 – 09. 12. 2020. Dle nejmladší faktury splatné dne 14. 04. 2021, kterou žalobkyně rovněž předložila soudu dlužila žalovaná k uvedenému dni částku ve výši 77 836,50 Kč. Žalovaná částka se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalované dle smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“) v celkové výši 54 691,67 Kč již snížených o případné úhrady, dále z náhrady účelně vynaložených nákladů 250 Kč dle čl. VI odst. 1 písm. a) smlouvy a z úroků za období čerpání ve výši 22 894,83 Kč dle čl. II odst. 4 smlouvy. Případné úhrady se započítávají dle čl. IX odst. 5 smlouvy. V dalším písemném doplnění žalobkyně uvedla, že dle sdělení původního věřitele v rámci procesu postupování pohledávky původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobkyně je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost. K prokázání dokládá vyjádření původního věřitele. Jinými dalšími doklady, kterými by žalobce doložil prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem, žalobce nedisponuje. 3. Žalovaná u jednání uvedla, že peníze si půjčovala v době před propuknutím covidové pandemie a vzhledem k tomu, že pracovala v gastronomii, měla velké problémy dluh splácet. Přesto se o to pokoušela. Namítala, že při poskytování úvěru nebyla řádně prověřena její úvěruschopnost. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] s úvěrovým rámcem max. 35 000 Kč, úrokovou sazbou 0,2833 % denně (tj. více jak 103% ročně) a výší RPSN 741 %. Splatnost první splátky byla dohodnuta 14.12.2016, vždy ve výši nejméně 12,5 % z aktuální výše úvěru, smluvní pokuta ve výši 10% dlužné částky, alespoň 250 Kč (Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru). Na účet žalované byly zasílány jednotlivé částky za období od 14. 06. 2016 – 09. 12. 2020 v celkové výši 161 149 Kč. Dle výpisu z účtu žalované bylo na spornou pohledávku uhrazeno za období od srpna 2019 - prosince 2019 celkem 138 583 Kč. Dle listiny označené Platební informace dlužila žalovaná ke dni 14.4.2021 částku 77 836 Kč s tím však, že tato částka se skládá z úroků, výběrů a poplatků za výběr, včetně zůstatku po poslední platbě, který nebyl blíže definován. 5. Podle ust. § 580 z.č.. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), (1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1813 Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2395 Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 9, zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (1) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Soud věc posuzoval po právní stránce s ohledem na dobu uzavření předmětné úvěrové smlouvy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Co se týče požadovaného smluvního úroku přesahujícího výši 103 % ročně, již tento sám o sobě nelze přiznat, neboť ujednání ve smlouvě je v tomto směru neplatné, když maximálně přípustný smluvní úrok je dle ustálené judikatury omezen trojnásobkem sazby uvedené Českou národní bankou v ARADu. Úroková sazba činila v listopadu 2016 10,17 % ročně, takže maximálně přípustný smluvní úrok činí trojnásobek této sazby, tedy 30,51 % ročně. K absolutní neplatnosti ustanovení o celkových nákladech úvěru musí přitom soud přihlížet z úřední povinnosti. 8. Soud se však má, dle právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, z úřední povinnosti zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). V daném případě navíc žalovaná tuto námitku u jednání soudu i v písemně v podaném odporu vznesla. 9. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, provedla právní předchůdkyně žalobkyně lustraci klienta týkající se případného insolvenčního řízení a výpis žalované z