ECLI: ECLI:CZ:OSPH07:2022:8.C.65.2021.1 Datum: 2022-12-21 Předmět: O vypořádání společného jmění manželů Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 140 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 740 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 736 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 742 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 765 z. č. 89/2012 Sb."] ["alkoholismus""domácí násilí""jmění""nebytový prostor""peněžité plnění""smlouva o úvěru""společné jmění manželů""vypořádání SJM""znalecký posudek"]
O co šlo: O vypořádání společného jmění manželů (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 140 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 740 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 736 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 742 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 765 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobou ze dne 27. 1. 2021 se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů. Dle žaloby má žalobkyně trvalý pobyt v České republice na adrese bytové jednotky, která je rovněž předmětem vypořádání. Žalovaný se z bytové jednotky odstěhoval a byl vykázán z území České republiky na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 9. 2018 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 5. 12. 2018. Trest vyhoštění byl uložen na dobu 10 roků, tedy do 5. 12. 2028. Žalobkyně nezná pobyt žalovaného. Žalovaný byl stíhán jako uprchlý. Mimosoudní vypořádání věcí mezi bývalým manželi, tak není možné. Manželství bylo rozvedeno pravomocným rozsudkem ke dni 28. 4. 2019, a to rozvodovým soudem Ukrajiny č. j. 756/16 918/18, číslo případu [číslo] s tím, že došlo k automatickému uznání rozhodnutí v České republice s odkazem na mezinárodní smlouvu o právu soukromém. Manželství bylo uzavřeno dne 7. 9. 2006. Z manželství se nenarodily žádné děti. Společné jmění manželů do zahájení soudního řízení nebylo mezi účastníky vypořádáno. Pokud se týká rozsahu zaniklého společného jmění, manželka navrhovala, aby předmětem vypořádání byla bytová jednotka, nebytová jednotka, obě specifikovány ve výroku tohoto rozsudku a společný dluh manželů vyplývající z úvěrové smlouvy vůči peněžnímu ústavu [právnická osoba] Výše poskytnutého úvěru činila 1 300 000 Kč, přičemž ke dni právní moci rozsudku činil dluh 1 175 253.81Kč. Manželka navrhovala vypořádání společného jmění manželů určením disparity podílu ve svůj prospěch v poměru 90 % ve prospěch manželky s tím, že o nabytí a udržení majetkových hodnot ležících do společného j manželů se zasloužila pouze a výlučně žalobkyně, žalovaný se vztahu pouze profitoval a nijak se o nabytí majetkových hodnot nezasloužil, na společné jmění manželů nepřispíval ani tyto majetkové hodnoty neudržoval. Navíc se prokazatelně dopouštěl domácího násilí s odkazem na trestní rozsudek. O domácnost pečovala pouze žalobkyně jako bývalá manželka. U jednání 30.března 2022 navrhla žalující strana doplnění skutkových tvrzení v tom smyslu, že částka za byt 400 000 Kč byla zaplacena z účtu žalobkyně, částečně z jejich prostředků a z prostředků jejího bratra. Po poučení soudem o povinnosti doplnit tato skutková tvrzení o důkazy však žalující strana uvedla, že důkazy prokázání těchto skutkových tvrzení nemá. Za daných okolností tedy k těmto tvrzením nemohlo být soudem přihlíženo v rámci vypořádání společné jmění manželů, protože tato tvrzení nebyla prokázána.
2. Žalovaný zastoupený opatrovníkem z důvodů neznámého pobytu ve svém písemné vyjádření ze dne 26. srpna 2021 uvedl, že nesouhlasí s navrhovanou disparitou podílů a tvrzení manželky, že se žalovaný nezasloužil nabytí a udržení majetkových hodnot náležejícíh do společné jmění manželů vnímá jako účelové a nepodložené. Zároveň souhlasil s přikázáním předmětných nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobkyně, jakož i závazků z úvěru užitého k jejich nákupu s tím, že má nárok na vyplacení vypořádacího podílu ve výši odpovídající jedny polovině rozdílu mezi obvyklou cenu nemovitých věcí a zůstatkem úvěru.
3. Písemný doplněním žaloby ze dne 3. 11. 2021 rozšířila žalobkyně předmět sporu o dluh úvěrové smlouvy, tzv. [příjmení] půjčka, [číslo] uzavřené za trvání manželství s peněžním ústavem [právnická osoba] ve výši poskytovaného úvěru 60 000 Kč, do výše zůstatků úvěru ke dni právní moci rozsudku o rozvodu. Tento dluh má být přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně. Doplněním žaloby ze dne 5. 4. 2022 pak žalobkyně upřesnila skutková tvrzení ve vztahu k získáným prostředkům do společného jmění a poukázala na princip zásluhovosti odůvodňující rozhodnutí o disparitě při vypořádání podíl ze společného jmění manželů.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 sp.zn. [spisová značka] ze dne 19. 9. 2018 žalovaný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písmeno a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání čtyř roků a zároveň byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na 10 roků. Předmětem vytýkaného jednání é byly mimo jiné skutečnosti, že v roce 2011 až do 9. 11. 2017 nejprve na Ukrajině a později v České republice za použití násilí pod vlivem alkoholu nejméně ve 40ti případech donutil svoji manželku jako poškozenou k souloži nebo orálnímu pohlavní styku, přestože poškozená s tímto nesouhlasila, případně se fyzicky bránila. Protokol ze dne 10. 9. 2018 sp. zn. [spisová značka] poškozená a v daném případě žalobkyně vypovídala. Ve svém výpovědi mimo jiné popsala, jak se s manželem seznámili poté, že manžel začal pít, hádali se, manžel utrácel veškeré peníze. Choval se k manželce hrubě, měli sex proti její vůli. Dále vylíčila, jak si půjčila peníze a získala peníze jako bonus za odpracované roky, aby mohli pořídit byt. Obžalovaný manžel za nákupní cenu bytu ničeho nezaplatil. Dále uvedla, že jiný společný majetek nemají. V České republice začala pracovat 1. 7. 2014. Manžel se snažil najít práci, ale pokud ví, nikde nepracoval. Naposledy se viděli v listopadu roku 2017 poměr měli oba, nejednalo se o dlouhodobé vztahy ze strany žalobkyně. Manželovi se za doby trvání manželství narodilo z mimomanželského vztahu dítě. Žaloba o rozvod byla podána na Ukrajině. Společné účty u bank nemají. Dále popisovala násilnické chování manžela, na jehož základě byl vydán výše citovaný rozsudek. Dle protokolu z hlavního líčení ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. [spisová značka] byl vyslechnut znalec prof. PhDr. [jméno] [příjmení], CSc. Jak vyplývá i ze závěrů rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka] znalec vypověděl, že manželka netrpěla a netrpí duševní poruchou, závislostí na návykových látkách či alkoholu a nebyly u ní zjištěny znaky svědčící pro tendence ke konfabulaci nebo závažnější narušení základních psychických funkcí. U svědkyně nebyly zjištěny žádné faktory, které by jí bránily adekvátně vnímat chápat zapamatovat si a následně i reprodukovat prožité události. Obecnou věrohodnost znalec seznal jako nenarušenou. Výpověď manželky byla potvrzena i znaleckým posudkem z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky (viz rozsudek) při zkoumání zpráv obsažených v mobilním telefonu. Ve vztahu k manželovi znalec uvedl, že rovněž tento netrpěl v době v rozhodné době žádnou duševní poruchou, sexuální deviací ani závislostí na alkoholu. V jeho případě však vysoká pravděpodobnost manifestních agresivních projevů sociálně afilativní a kooperativní kontrolní tendence jsou nedostatečné. Nebylo by však zjištěno, že by se agresivita žalovaného projevovala specificky v oblasti sexuální, žalovaný netrpí patologickou sexuální agresivitou ve smyslu deviace. Soud s ohledem na závěry výše uvedeného trestního rozsudku z těchto skutečností vycházel jako z prokázaných, považoval za nadbytečné vyslýchat v dané věci žalobkyni, která se ke skutečnostem výše uvedeným již vyjadřovala u předchozího trestního řízení. I s ohledem na charakter skutečností, které měly být předmětem dokazování, má soud za to, že není třeba vystavovat žalobkyni dalšímu výslechu.
5. Žalovaná strana doplnila své vyjádření přípisem země 21.června 2022, nedovolí zlehčovat jednání, kterého se žalovaný měl dle citovaného rozsudku dopustit. Má však za to a namítá z procesní opatrnosti, že intenzita jednání žalovaného nedosahuje takové míry, aby ospravedlňovala zcela zásadní disparitu, kterou žalobkyně v rámci svého žalobního návrhu požaduje. Z prohlášení žalovaného o neexistenci zdanitelných příjmů v letech 2014 2016 nelze s určitostí dovodit, že by žalovaný neměl v uvedených letech vůbec žádné příjmy. Prohlášení jsou pouze podkladem pro dodatečná daňová přiznání. Nelze s jistotou vyloučit případné příjmy žalovaného pocházející ze zahraničí. V průběhu řízení dale žalovaná strana navrhnula, aby se předmětem vypořádání stal i zůstatek na běžném účtu manželů ke dni zániku společného jmění.
6. Dle zprávy [anonymizováno] ze dne 29. 6. 2022 výše nesplaceného úvěru na základě smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ke dni 28. 4. 2019 byla částka 54 764.62 Kč. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] pro hlavníh město Prahu ze dne 7. 7. 2022 územní pracoviště pro [část Prahy], že žalovaný jako daňový subjekt nebyl u správce daně registrován k žádné dani a nemá povinnost podávat daňové přiznání. Za období od roku 2015 do roku 2018 nebyla daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob podána. Dle opisů evidenčních listů [obec] správy sociálního zabezpečení na základě zprávy ze dne 10. srpna 2022 žalovaný za období roku 2017 vykázal v evidenčním listu důchodového pojištění částky vyměřovacího základu 7500 Kč a 7020 Kč, za rok 2018 část 28 178 Kč. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], katastrální území Bubeneč, bylo prokázáno vlastnické právo -společné jmění bývalých manželů [příjmení], k jednotkám [číslo]. Potvrzením o zaměstnání s pracovním poměrem od 1. 7. 2014 do 30. 11. 2020 žalobkyně
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.