10 C 239/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidel ohledně vozidla [registrační značka] za období od 12. 12. 2019 do 10. 4. 2020, od 11. 4. 2020 do 30. 6. 2020, od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021, od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021, od 1. 5. 2021 do 31. 7. 2021, od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021 a od 1. 10. 2021 do 12. 11. 2021. Dále ohledně vozidla s [registrační značka] za období od 21. 2. 2022 do 21. 4. 2022. Vozidla byla evidována jako provozovaná žalovaným. Žalobkyně přitom vzhledem k ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.) má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaný byl vyzván na zaplacení příspěvku. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, byly mu zaslány předžalobní upomínky ze dne 30. 9. 2022. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listin (výpis z registru vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 20. 1. 2022, 10. 2. 2022 a 26. 5. 2022, včetně informace o zásilce, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 27. 4. 2022, 18. 5. 2022 a 31. 8. 2022, II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 27. 5. 2022, včetně dodejky, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 5. 8. 2022, 8. 8. 2022 a 26. 9. 2022, předžalobní upomínka ze dne 30. 9. 2022, 4. 10. 2022, 5. 10. 2022 a 23. 11. 2022, včetně podacího archu a sledování zásilky) učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb. náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka] nemělo uhrazené povinné ručení za období od 12. 12. 2019 do 10. 4. 2020, od 11. 4. 2020 do 30. 6. 2020, od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021, od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021, od 1. 5. 2021 do 31. 7. 2021, od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021 a od 1. 10. 2021 do 12. 11. 2021 a vozidlo s [registrační značka] nemělo uhrazené povinné ručení za období od 21. 2. 2022 do 21. 4. 2022. Žalovaný v předmětném období byl jejich provozovatel. Žalobkyni rovněž náleží příspěvek ve výši celkem 2400 Kč z důvodu původního uplatnění jejího nároku mimosoudní cestou. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, příspěvek uhradil. 5. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně následovně: Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odstavce 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizováno] národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl totiž podle registru vozidel provozovatelem vozidla s [registrační značka] a vozidla s [registrační značka], a proto byl povinen hradit pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Jelikož tuto povinnost nesplnil, dostal se s plněním této povinnosti do prodlení za období 12. 12. 2019 do 12. 11. 2021 v případě prvního vozidla a za období od 21. 2. 2022 do 21. 4. 2022 v případě druhého vozidla, čímž podle citovaného ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku. Žalobkyně přitom k určení její osoby jako povinného k úhradě příspěvku postupovala v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Rovněž žalobkyni vznikl nárok na příspěvek za vymáhání ve výši celkem 2400 Kč podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s úhradou dlužné částky se přitom žalovaný dostal po uplynutí 30denní, resp. 60denní lhůty určené k zaplacení dlužné částky, stanovené výzvami ze dne 20. 1. 2022, 10. 2. 2022 a 26. 5. 2022. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 612,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 254 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 322 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 040 Kč ve výši 2 318,40 Kč. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.