10 C 358/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do 5.11.2021. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoli byl žalobkyní upomínána. 2. Žalovaná zůstala nečinná a ve věci se nevyjádřila. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. 4. Z předložených listin (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], výpis z účtu [právnická osoba] ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzva k úhradě před podáním žaloby,) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavávala tuto částku splatit do 5.11.2021, což neučinila. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, přes výzvu uhradila. 5. Soud posoudil skutkový stav po právní stránce takto: Po právní stránce se vztah mezi účastníky řídí jednak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), zejména ustanoveními podle § 2395 a násl. o. z. Konkrétně podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 6. Soud posoudil skutkový stav s ohledem na výše uvedená ustanovení zákona tak, že nárok žalobkyně na uhrazení částky ve výši 16 000 Kč s příslušenstvím je důvodný. Žalobkyni se podařilo prokázat, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které měla žalovaná nejpozději do 5.11.2021 uhradit částku 16 000 Kč, kterou od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela. Jelikož žalovaná v den splatnosti nezaplatila žalovanou částku, octnula se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni, na kterou byly postoupeny veškeré nároky ze smlouvy o úvěru, přiznal kromě jistiny rovněž úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo v plném rozsahu prokázat tvrzení obsažená v této žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč. 8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.