16 C 141/2022-73 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 135 302 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný užíval část pozemku p. [číslo] ostatní plocha, o výměře 33 948 m², v katastrálním území Střížkov, obec Praha, zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, ve vlastnictví žalobce o výměře 2 523 m² (dále jen„ Pozemek“) jako skládku stavebního materiálu a parkoviště v období od 1. 3. 2019 do 30. 11. 2019 bez právního důvodu, čímž na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v žalované výši. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala. Uvedla, že není pravda, že by v žalovaném období užívala Pozemek, tudíž nemohlo na její straně dojít k bezdůvodnému obohacení. Řízení ve věci bylo zahájeno 8. 7. 2022, žalobcův nárok za období od 1. 3. 2019 do 7. 7. 2019 je proto promlčen. K námitce promlčení vznesené žalovanou soud uvádí, že místní šetření, v průběhu kterého žalobce zjistil, že Pozemek je užíván, proběhlo 15. 11. 2019. Žaloba byla podána 8. 7. 2022, nedošlo tedy k promlčení nároku. K námitce nedostatku aktivní legitimace žalobce soud uvádí, že v rozhodném období od 1. 3. 2019 do 31. 11. 2019 byl žalobce spoluvlastníkem Pozemku, což zohlednil ve výpočtu požadované náhrady za bezdůvodné obohacení. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování a jejich zhodnocení ve smyslu § 132 o.s.ř. dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ke dni 30. 11. 2019 byly vlastníky pozemku p. [číslo] ostatní plocha, o výměře 33 948 m², v katastrálním území Střížkov, obec Praha, zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] s podílem o velikosti [číslo] a žalobce s podílem o velikosti [číslo] (výpis z katastru nemovitostí k datu 30. 11. 2019). V roce 2018 nebylo na Pozemku nic (výpověď svědka [celé jméno svědka], fotodokumentace). Dne 15. 11. 2019 proběhlo na Pozemku místní šetření za účasti pracovnice žalobce [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] (výpověď svědků [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka]). Na Pozemku byla zaparkovaná vozidla a složený materiál, v jednom ze zaparkovaných vozidel zřejmě někdo bydlel (výpověď svědků [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], fotodokumentace). Provozovatelem jednoho ze zaparkovaných vozidel s [registrační značka] byl [celé jméno svědka] (údaj z evidence registru vozidel). Na Pozemek bylo možné se dostat dvěma příjezdy, jedním z ulice [ulice], který není nijak zabezpečen, a druhým přes areál firmy [právnická osoba] (výpověď svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědka]). V areálu [právnická osoba] funguje v noci hlídací služba, přes den lze areálem volně projet. [právnická osoba] občas odkládal na Pozemek materiál. Vozidla [právnická osoba] přes Pozemek projížděla. Na Pozemku se opravoval jeřáb a pohybovala se tam vozidla s nápisem LiveTransport. Na Pozemek mohl každý vstoupit i zaparkovat (výpověď svědka [celé jméno svědka]). Dne 25. 11. 2019 vyzval žalobce žalovanou k doložení skutečnosti, na základě které užívá Pozemek (dopis [číslo jednací], ze dne 25. 11. 2019). Dne 10. 1. 2020 bylo na Pozemku provedeno místní šetření, při kterém bylo zjištěno, že Pozemek je již vyklizen (e-mail [jméno] [příjmení] ze dne 10. 1. 2020 včetně fotografií). Žalobce upomínal žalovanou o úhradu za bezdůvodné obohacení (dopisy [číslo jednací], ze dne 26. 10. 2020, a [číslo jednací], ze dne 22. 12. 2020). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky za faktické užívání Pozemku (předžalobní upomínky ze dne 6. 5. 2022 a 20. 6. 2022). Soud zamítl návrh na provedení dokazování výslechem svědka [celé jméno svědka], neboť skutkový stav zjištěný z provedených důkazů považuje za dostatečně prokázaný. Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobce tvrdí, že Pozemek užívala žalovaná, přičemž vychází z informace, které pracovnici žalobce [celé jméno svědkyně] sdělila osoba, kterou na Pozemku potkala při místním šetření. Svědek [celé jméno svědka] sice vypověděl, že se na Pozemku opravoval jeřáb a byla tam odložena vozidla žalované, nevzpomněl si ale, kdy to bylo. Přitom sám tento svědek připustil, že na Pozemek odkládala materiál také vedle sídlící [právnická osoba] a že tam běžně procházeli i parkovali další lidé. Provozovatelem jednoho ze zaparkovaných vozidel byl [celé jméno svědka], jehož vztah k žalované nebyl ani tvrzen. Na Pozemku byl zaparkován i obytný vůz, ve kterém zřejmě někdo bydlel. I kdyby tedy v období od 1. 3. 2019 do 30. 11. 2019 žalovaná v nějaké míře užívala pozemek, rozhodně nebyla jediná. Začátek období, ve kterém mělo docházet k bezdůvodnému obohacení, žalobce podle svého tvrzení uvedl v návaznosti na výpověď„ dalších osob“ a svědka [celé jméno svědka], který však užívání Pozemku nedokázal přesněji časově určit. Konec období – 30. 11. 2019, pak žalobce nevysvětlil vůbec. Podle výpovědi svědka [celé jméno svědka] měl Pozemek výměru 7 830 m², přičemž tento svědek předpokládá, že se užíval celý Pozemek. Podle svědka [celé jméno svědka] byla užívána vybetonovaná část Pozemku asi o velikosti 1 000 m². Podle odhadu svědkyně [celé jméno svědkyně] byla zabrána část Pozemku asi o velikosti 2 000 m². Podle žaloby je výměra Pozemku, za který je požadována náhrada za bezdůvodné obohacení, 2 523 m². Rovněž tedy nebylo žalobcem prokázáno, jak velká část pozemku měla být žalovanou užívána. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobci se nepodařilo prokázat, že to byla právě žalovaná, kdo se bezesmluvním užíváním Pozemku obohatil, tedy že by žalovaná protiprávně užívala cizí hodnotu, aby jí tak mohla být uložena povinnost k vydání bezdůvodného obohacení. Nepodařilo se prokázat ani v jakém období mělo k užívání Pozemku docházet, ani jak velká část Pozemku měla být užívána. Jelikož soud dospěl k závěru, že užívání Pozemku žalovanou nebylo prokázáno, nezabýval se již požadovanou výší náhrady za bezdůvodné obohacení, kterou žalobce požadoval. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žaloba není důvodná a v plném rozsahu jí zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 658,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 135 302 Kč sestávající z částky 6 540 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, 2 x písemné podání, 3 x účast na jednání soudu) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 040 Kč ve výši 8 618,40 Kč.