16 C 2/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni 19 980 Kč. Z důvodu tíživé finanční situace za účelem úhrady rezervačního poplatku k získání nájmu bytu byla dne 14. 12. 2021 poskytnuta žalované zápůjčka z [anonymizováno] fondu ve výši 12 000 Kč. Strany si dohodly smluvní pokutu z prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 7 980 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující skutkové závěry ve věci. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 14. 12. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku pravidelně splácet v 12 měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, a to vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem lednem 2021. Podle čl. I. odst. 6. Smlouvy o zápůjčce se stane celý dluh splatným, není-li dodržen splátkový kalendář. V čl. I. odst. 5. Smlouvy o zápůjčce si strany dohodly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to až do úplného zaplacení. Z výzvy ze dne 28. 11. 2022 vč. dodejky soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k zaplacení dlužných částek a žalovaná byla zároveň upozorněna na možnost soudního vymáhání pro případ jejich nezaplacení. Na základě provedeného dokazování soud věc právně posoudil podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2048 o.z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení obsažená v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaná ke dni podání žaloby neuhradila ani jednu splátku, proto se stal celý dluh splatným ke dni 1. 2. 2021. Proto rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě co do dlužné jistiny a smluvní pokuty, kterou žalobkyně požaduje kapitalizovanou ke dni vyhotovení předžalobní výzvy. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, žaloba).