16 C 20/2023-81 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 935 370 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že rozhodnutím [anonymizována tři slova] byla právní předchůdkyni žalobkyně přiznána náhrada za v restituci nevydanou nemovitost, tj. stavbu ev. [číslo] stojící na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ stavba“). Náhrada ve výši 187 074 Kč, určená znaleckým posudkem, byla žalovanou vyplacena. Žalobkyně s vyplacenou částkou nesouhlasí a považuje ji za nepřiměřeně nízkou. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], ze dne 16. 2. 2021, požaduje náhradu za stavbu ve výši šestinásobku částky určené znaleckým posudkem, tedy ve výši 1 122 444 Kč. Žalovaná částka tvoří rozdíl mezi požadovanou a vyplacenou náhradou. Žalovaná uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně byla dcerou původního majitele stavby, která v 50. letech minulého století propadla do vlastnictví státu. V roce 1976 stát prodal stavbu fyzickým osobám. Tyto fyzické osoby nejsou povinny k vydání stavby, proto bylo rozhodnuto o tom, že právní předchůdkyni žalobkyně náleží náhrada za nevydanou stavbu. Pro účely stanovení výše náhrady byl vypracován znalecký posudek, kterým byla stanovena cena stavby 187 074 Kč. Tuto částku žalovaná žalobkyni zaplatila. Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] se týká restituční náhrady za odňaté a nevydané pozemky, nikoliv za stavby. Mezi stranami není sporu o tom, že [jméno] [příjmení] uplatnila dne 23. 7. 1992 u Okresního úřadu [okres], [anonymizována dvě slova], restituční nárok k nemovitostem odňatým její rodině za předchozího režimu. O tomto nároku bylo rozhodnuto v roce 2000, ale pouze částečně. Na základě podnětu žalobkyně v roce 2020 došlo k vydání rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] úřadu pro Středočeský kraj a [územní celek] sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací], ze dne 17. 3. 2021, kterým bylo rozhodnuto tak, že zbývající nemovitost, tj. stavba ev. [číslo] stojící na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], se [jméno] [příjmení] nevydává a za tuto náleží [jméno] [příjmení] náhrada. Žalovaná dopisem ze dne 12. 10. 2021, [číslo jednací] 2021, sdělila [jméno] [příjmení], že na základě znaleckého posudku je připravena vyplatit částku ve výši 187 074 Kč. Žalobkyně reagovala dopisem ze dne 9. 5. 2002, kterým požádala o výplatu restitučního nároku ve výši 1 122 444 Kč, přičemž tento dopis je zároveň předžalobní upomínkou. Žalovaná zaplatila žalobkyni částku 187 074 Kč. Na základě smlouvy o darování restitučních nároků na osobu blízkou ze dne 25. 4. 2022 došlo k převodu restitučních nároků ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. z [jméno] [příjmení] na její vnučku, kterou je žalobkyně. Soud provedl dokazování listinami. Z odůvodnění rozhodnutí Státního pozemkového úřadu sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací], ze dne 17. 3. 2021, vyplývá, že v roce 2020 bylo po kontrole spisu provedené z podnětu žalobkyně zjištěno, že dosud nebylo v rámci projednání restitučního nároku právní předchůdkyně žalobkyně rozhodnuto o stavbě (rekreační chatě), přestože tato stavba byla výslovně uvedena v uplatnění nároku doručeném správnímu orgánu dne 23. 7. 1992. Ze Znaleckého posudku číslo položky: [číslo] 2021, zpracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] za účelem ocenění stavby nevydané oprávněné osobě, vyplývá cena stavby 187 074 Kč, která byla určena podle vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Původní dřevěná rekreační chata byla prokazatelně před datem přechodu do vlastnictví státu kompletně přebudována na stavbu zděnou a rozšířena. Celková výměra chaty činí 134 m². Předpokládá se dobrý stav stavby, neboť od její celkové přestavby a rozšíření uplynuly cca 2 roky. Ze spisu [anonymizována čtyři slova] [číslo], Uplatnění nároku na zemědělský majetek podle § 9 zákona o půdě, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila u Pozemkového úřadu dne 23. 7. 1992 nárok na role, les a chatu [adresa] v obci [obec], k.ú. [obec]. Rozhodnutím [pozemkový úřad] [anonymizováno] [okres] č.j. P [číslo], ze dne 31. 7. 2000, které nabylo právní moci dne 7. 9. 2020, bylo určeno, že [jméno] [příjmení] se stává vlastníkem nemovitostí (lesů v k.ú. [obec] [číslo]). Zároveň bylo rozhodnuto o tom, že za nevydané nemovitosti (lesy část st. 899 a zah rady 368/56) budou [jméno] [příjmení] vydány jiné nemovitosti, popř. náhrada. Při svém rozhodnutí soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila dne 23. 7. 1992 restituční nárok k nemovitostem odňatým její rodině za předchozího režimu, a to k pozemkům a chatě (nesporné, Uplatnění nároku na zemědělský majetek podle § 9 zákona o půdě). O tomto nároku bylo částečně rozhodnuto v roce 2000. Na základě podnětu žalobkyně bylo v roce 2021 vydáno rozhodnutí týkající se nároku na stavbu, o které předchozím rozhodnutím rozhodnuto nebylo. Právní předchůdkyni žalobkyně byla za tuto stavbu přiznána náhrada. (nesporné, rozhodnutí [anonymizována tři slova] sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací], ze dne 17. 3. 2021). Cena stavby 187 074 Kč byla určena znaleckým posudkem (znalecký posudek číslo položky: [číslo] 2021). [příjmení] 187 074 Kč byla žalovanou vyplacena (nesporné). Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 14 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, náleží oprávněné osobě náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle odst. 2 tohoto ustanovení platí, že je-li obytná budova, hospodářská budova nebo jiná stavba, která má být vydána, podstatně zhodnocena tak, že její cena určená ke dni účinnosti tohoto zákona převyšuje cenu budovy v době převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, je na vůli oprávněné osoby, zda převezme budovu a uhradí povinné osobě rozdíl mezi cenami, nebo požádá o náhradu. Podle § 28a zákona č. 229/1991 Sb. platí, že pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. V projednávaném případě byl v roce 1992 právní předchůdkyní žalobkyně řádně uplatněn restituční nárok na vydání role, lesu a chaty. Tento nárok byl pozemkovým úřadem shledán oprávněným a právní předchůdkyně žalobkyně se pravomocným rozhodnutím stala vlastníkem pozemků a za nevydané nemovitosti jí bylo přiznáno právo na jiné nemovitosti, popř. na náhradu. O restitučním nároku na vydání stavby (chaty) bylo pravomocně rozhodnuto dodatečně až výše uvedeným rozhodnutím ze dne 17. 3. 2021. Znaleckým posudkem byla cena předmětné stavby vyčíslena částkou 187 074 Kč, přičemž tato částka byla žalovanou na účet žalobkyně vyplacena. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], ze dne 16. 2. 2021, vyplývá, že peněžitá náhrada za nevydané pozemky podle § 16 odst. 1 vypočtená v souladu s § 28a zákona č. 229/1991 Sb., představuje pouhý základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Náhradní plnění musí být poskytnuto ve výši, která bude s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná. Za takovou náhradu lze pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je důvodný. Žalobkyně má nárok na přiměřenou a rozumnou náhradu. Náhradu vyplacenou žalovanou ve výši 187 074 Kč za zděnou rekreační chatu o celkové výměře 134 m² v atraktivní rekreační oblasti [anonymizováno], soud považuje za nepřiměřeně nízkou. V návaznosti na výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu stanovil soud výši náhrady za stavbu jako šestinásobek ceny odňaté nemovitosti stanovené podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. znaleckým posudkem, tedy ve výši 6 x 187 074 Kč (1 122 444 Kč). Soud si byl při svém rozhodování vědom skutečnosti, že citované rozhodnutí Nejvyššího soudu se týká finanční náhrady za odňaté a nevydané pozemky, je však toho názoru, že toto rozhodnutí lze analogicky použít také v případě finanční náhrady za nevydanou stavbu. Soud vzal v úvahu skutečnost, že chata je v současné době ve vlastnictví majitelů, kteří nejsou povinni k jejímu vydání, a kteří ji podstatně zhodnotili oproti stavu, ve kterém se nacházela v době jejího odnětí. Její cena tak dnes bude jistě mnohonásobně vyšší, než jaká byla v době, kdy došlo k jejímu převzetí státem, a to i s ohledem na stále rostoucí atraktivitu místa, kde se stavba nachází. Při jejím vydání by tak žalobkyně v souladu