16 C 288/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 189,55 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 12. 4. 2009 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit sjednaný úrok ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že přečerpala smluvenou výši kontokorentního úvěru. Pohledávka z nepovoleného přečerpání kontokorentního úvěru byla dne 1. 2. 2019 zesplatněna a převedena na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2019, s účinností od 1. 8. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem, který byl žalované odeslán dne 23. 8. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila 54 000 Kč. Po podání žaloby uhradila ještě 1 000 Kč. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 20 189,55 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 1 586,36 Kč ke dni 20. 1. 2023, smluvní úrok kapitalizovaný částkou 5 013,56 Kč ke dni 20. 1. 2023 a dále oba úroky od 21. 1. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 12. 4. 2009 účastníci řízení uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet [bankovní účet] kontokorentní úvěr s limitem 40 000 Kč. Oprávněním žalované bylo splácet úvěr v termínech a v částkách podle svého uvážení. Žalovaná se zavázala platit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,9 % ročně. Pro případ porušení povinností ze smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně ukončit oprávnění žalovaného čerpat kontokorent a prohlásit veškeré dluhy z kontokorentu za splatné (smlouva o kontokorentním úvěru). Jelikož nebylo nepovolené přečerpání úvěru na účtu žalované [číslo] vyrovnáno, převedla žalobkyně dne 1. 2. 2019 pohledávku z účtu žalované na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. (poslední výzva před podáním žaloby ze dne 1. 2. 2019). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2019 byla pohledávka za žalovanou z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 8. 2019). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná se dostala do prodlení, ode dne zesplatnění dluhu ke dni 1. 2. 2019 ve vztahu k celému nesplacenému úvěru a jeho smluvnímu příslušenství. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Uvedená pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni podle § 1879 a násl. o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (§ 1882 odst. 1 o. z.). Žalobkyně je tedy aktivně legitimována. 7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přečerpala limit kontokorentního úvěru. Tím porušila smluvní podmínky a žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami od smlouvy odstoupila, čímž se dluh na nezaplaceném kontokorentním úvěru stal splatným. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná úvěr v celé výši neuhradila ani po výzvě k plnění, je povinna uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně příslušenství, představovaného smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, neboť se řádným a včasným nehrazením úvěru dostala do prodlení. Žalobkyně pak požadované úroky částečně kapitalizovala a od data 21. 1. 2023 je požaduje do zaplacení. 8. Po podání žaloby uhradila žalovaná částku 1 000 Kč a žalobkyně vzala žalobu o tuto částku zpět. Proto soud řízení co do částky 1 000 Kč zastavil. 9. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Rovněž žalobkyni soud přiznal i smluvní úrok, neboť nárok na něj vyplývá ze smlouvy o úvěru. Oba úroky jsou přiznané jednak jako kapitalizované ode dne zesplatnění úvěru do dne postoupení pohledávky a jednak ode dne následujícího do zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 970,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 808 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 189,55 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a z částky 1 940 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (částečné zpětvzetí žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 440 Kč ve výši 722,40 Kč. Soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť mu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně podává tzv. formulářové žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech, ve kterých se žalobkyně domáhá úhrady postoupených pohledávek, vzniklých z titulu úvěrových smluv, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.