16 C 61/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidel za období od 28. 3. 2019 do 31. 8. 2019 stran vozidla, které bylo evidováno jako provozované žalovanou. Žalobkyně přitom vzhledem k § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.) má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení příspěvku. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, byla jí zaslána předžalobní upomínka. Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za které nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (86 Kč x 157 dní) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě během řízení nijak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 30. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalované úhradu částky 13 502 Kč do 30 dnů od doručení z důvodu, že provozovala vozidlo [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], přičemž za období 28. 3. 2019 do 31. 8. 2019 neuhradila povinné pojištění z provozu vozidla. Z upozornění na nedoplatek příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 24. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky plynoucí z § 4 zákona č. 168/1999 Sb., a to ve výši 13 921,80 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 10. 2022, včetně podacího archu a sledování zásilky, se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky. 5. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb. náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka], jehož provozovatelem byla v rozhodném období podle registru vozidel žalovaná, nemělo uhrazené povinné ručení za období od 28. 3. 2019 do 31. 8. 2019. Žalovaná ani přes výzvy příspěvek ani částečně neuhradila. 6. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. hodnotí soud nárok žalobkyně jako nárok vyplývající z § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. plyne, že musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná byla podle registru vozidel provozovatelem vozidla s [registrační značka], a proto byla povinna hradit pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Jelikož tuto povinnost nesplnila, dostala se s plněním této povinnosti do prodlení, a podle citovaného § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku. Žalobkyně přitom k určení jeho osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Soud přiznal žalobkyni kromě částky 13 502 Kč za neuhrazené pojištění také částku 300 Kč, která představuje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.) 8. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 502 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.