18 C 22/2023 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se žalobou podanou podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ ZOdpŠk“) domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v za nepřiměřené době řízení o nárocích žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši celkem 1 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 8. 2008 do zaplacení v souvislosti s těmito nezákonnými rozhodnutími: (1.) odvoláním z funkce ekonomické náměstkyně ke dni 31. 12. 2002, provedeným rozhodnutím ředitele [anonymizováno 5 slov] ze dne 20. 1. 2003, [číslo jednací] [číslo], (2.) kázeňským trestem uloženým rozhodnutím náměstkyně ředitele [anonymizováno 5 slov] ze dne 16. 7. 2004, [číslo jednací] [číslo], (3.) odnětím osobního příplatku provedeným rozhodnutím ředitele [anonymizováno 5 slov] ze dne 21. 11. 2005, [číslo jednací] [číslo], (4.) nesprávným započtením doby praxe provedeným rozhodnutím ředitele [anonymizováno 5 slov] ze dne 1. 1. 2007, [číslo jednací] [číslo], a postupem při nápravě, (5.) diskriminujícím převedením do zálohy provedeným rozhodnutím ředitele [anonymizováno 5 slov] ze dne 8. 9. 2011 a (6.) ustanovením na diskriminující nové služební místo provedeným rozhodnutím ředitele [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne 1. 12. 2012 O těchto nárocích žalobkyně bylo vedeno nejprve řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem zahájené dne 5. 5. 2008, v němž bylo následně dne 7. 7. 2009 rozhodnuto tak, že věcně příslušné k rozhodování ve věci jsou okresní soudy, řízení proto bylo dále vedeno Okresním soudem v Ústí nad Labem. Ten 20. 11. 2013 rozhodl o rozdělení řízení a postoupení části řízení právě ohledně shora popsaných nároků žalobkyně k projednání a rozhodnutí řediteli [anonymizována tři slova] O zahájení řízení před služebním funkcionářem byla žalobkyně vyrozuměna písemností jí doručenou 16. 4. 2015. Písemností ze dne 11. 5. 2015 byla vyrozuměna o přerušení správního řízení do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání žalobkyně, o kterém bylo rozhodnuto dne 19. 12. 2016, přičemž o pokračování správního řízení byla žalobkyně vyrozuměna až 7. 7. 2017. V řízení před služebním funkcionářem bylo o nárocích žalobkyně rozhodnuto až 28. 1. 2018. Na základě odvolání žalobkyně byla následně věc dne 6. 3. 2018 postoupena [stát. instituce], které o odvolání rozhodlo 15. 6. 2018 tak, že bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno s tím, že ve věci mělo být rozhodováno v občanském soudním řízení. Toto rozhodnutí bylo následně na základě žaloby podané ve správním soudnictví zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2019 a věc byla vrácena odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení. Odvolací správní orgán pak rozhodl 5. 4. 2019 o zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a věc mu vrátil k novému projednání. Tento pak rozhodl znovu dne 19. 12. 2019 o zamítnutí žalobkyní uplatněného nároku, proti čemuž se žalobkyně odvolala, načež bylo její odvolání rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne 14. 4. 2020 zamítnuto. Toto rozhodnutí žalobkyně napadla žalobou ve správním soudnictví podanou dne 17. 6. 2020, o které bylo rozhodnuto dne 30. 12. 2021 tak, že žaloba byla odmítnuta s odůvodněním, že ve věci navrhovatelky má být s poukazem na nález Ústavního soudu rozhodováno v občanském soudním řízení, načež žalobkyně uplatnila své nároky, uplatněné v občanském soudním řízení již prvotně, dne žalobou z 1. 2. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 7, kde je o nich vedeno řízení sp. zn. [spisová značka], které doposud pravomocně neskončilo. S ohledem na to, že žaloba byla podána v návaznosti na poučení ze strany správního soudu a její podání až v roce 2022 je důsledkem předchozích rozhodnutí civilních i správních soudů, je nutno dle žalobkyně danou věc stále posoudit jako jediné řízení. Toto řízení pak doposud trvalo více než 15 let a doposud nebylo skončeno, přičemž nejde o věc skutkově složitou. Hned v úvodu došlo k nečinnosti na straně soudu prvého stupně v délce asi tří let. Také další postup soudu prvého stupně nebyl koncentrovaný a řízení nebylo vedeno tak, aby bylo možné jej skončit na jediném jednání (či jen několika málo jednáních). K dalším průtahům došlo zejména na straně správních orgánů, jejichž rozhodnutí byla opakovaně rušena, což prodlužovalo celkovou délku řízení. Největší pozornosti je však třeba věnovat tomu, že v řízení došlo opakovaně ke změně příslušnosti, kdy nárok byl nejprve uplatněn v občanském soudním řízení, načež bylo rozhodnuto o tom, že má být projednán v řízení před služebním funkcionářem, aby po několika letech bylo opětovně rozhodnuto tak, že o něm má být rozhodováno v občanském soudním řízení. Vzniklé průtahy byly způsobeny prakticky výlučně postupem soudů a správních orgánů, které jsou tak zodpovědné za nepřiměřenou délku řízení, které mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť se jednalo o spor z ochrany osobnostních práv související se služebním poměrem, kde se zvýšený význam řízení presumuje. Navrhovatelka proto požaduje, aby jí bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za první dva roky řízení a 20 000 Kč za každý další rok, po který řízení trvá, a to až doposud. Ze strany žalované jí bylo doposud dobrovolně poskytnuto zadostiučinění ve výši 62 541 Kč. K námitce žalované, že žalobkyni již bylo poskytnuto zadostiučinění za část řízení, která byla vedena před Krajským, resp. Okresním soudem v Ústí nad Labem uvedla, že dané zadostiučinění bylo poskytnuto za část řízení, která se vedla o jiných nárocích žalobkyně. 2. Žalobkyně navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaná podrobně popsala průběh řízení o nárocích o nárocích žalobkyně, který je mezi stranami nesporný (s výhradou, že nikoliv všechny nároky žalobkyně uplatněné v průtažném řízení byly uplatněny již se zahájením řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 5. 5. 2008, ale žaloba byla postupně žalobkyní rozšiřována, naposledy 22. 2. 2013). Dle žalované může žalobkyni příslušet proti žalované toliko právo na náhradu za průtahy v řízení před služebním funkcionářem, které bylo vedeno od 23. 3. 2015 do 8. 6. 2022, s výjimkou doby, po kterou bylo k návrhu žalobkyně přerušeno do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání žalobkyně. Za toto období již žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 62 541 Kč (15 000 Kč za první dva roky a 15 000 Kč za každý další rok řízení). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného před soudy v [obec] bylo již žalobkyni poskytnuto Ministerstvem spravedlnosti, tudíž poskytnutí dalšího zadostiučinění by bylo duplicitním. K poskytnutí zadostiučinění za řízení nyní vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pak není žalovaná pasivně věcně legitimována, jelikož dané řízení netvoří dle žalované s řízením před služebním funkcionářem jeden celek. 3. Soud ve věci zjistil níže popsaný skutkový stav: 4. Soud vzal za vlastní skutková zjištění skutečnosti mezi účastníky nesporné, a sice že žalobkyně dne 5. 5. 2008 podala u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu proti [země] – [anonymizováno 5 slov] na zaplacení částky 500 000 Kč s úroky z prodlení z důvodu její diskriminace, konkrétně z důvodu porušení rovného zacházení při jejím odměňování a z důvodu jejího neobjektivního služebního hodnocení a z dalších důvodů, které později upřesňovala. 5. Usnesením Vrchního soudu v Praze [číslo jednací] ze dne 7. 7. 2009 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí podané žaloby jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a věc byla poté Krajským soudem v Ústí nad Labem postoupena dne 6. 8. 2009 Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. 6. Původně žalovaná částka 500 000 Kč uvedená v žalobě ze dne 5. 5. 2008 byla rozšířena podáními ze dne 9. 1. 2013 a ze dne 22. 2. 2013 na konečnou žalovanou částku 3 820 457 Kč. Mezi požadovanými žalobními nároky byly i nároky na zaplacení nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonných rozhodnutí služebních funkcionářů, jak je v žalobě v nyní projednávané věci vymezila žalobkyně. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 20. 11. 2013 řízení ohledně těchto nároků žalobkyně zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc v uvedeném rozsahu postoupena k projednání a rozhodnutí řediteli [anonymizováno 5 slov], neboť není dána pravomoc soudu ve věci rozhodnout, ale má tak učinit příslušný služební funkcionář podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále také jen jako„ zákon o služebním poměru“) neboť z jeho ustanovení § 77 odst. 9 vyplývá, že o nárocích na peněžité zadostiučinění za újmy způsobené rozhodnutím služebního funkcionáře se rozhoduje v řízení o služebním poměru. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 12. 2014 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala