29 C 140/2022 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanou žalobou (původně vedenou u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]) domáhal zaplacení celkové částky 195.915Kč s příslušenstvím z následujícím odůvodněním. Žalobce poskytuje jako OSVČ poradenství a pomoc v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) v restauračním zařízení. Usneseními vlády a mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví byla v období koronavirové pandemie (březen až květen 2020) zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb s výjimkou provozoven, které neslouží pro veřejnost. Konkrétně šlo o usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření ze dne 14.3.2020 [číslo] ze dne 23.4.2020 [číslo] ze dne 23.4.2020 [číslo] ze dne 30.4.2020 [číslo] dále mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví vydané dle ust. § 61 z.č. 258/2000 Sb. ze dne 23.3.2020, ze dne 30.3.2020, ze dne 1.4.2020, ze dne 6.4.2020, ze dne 15.4.2020 a ze dne 17.4.2020. Vydáním uvedených usnesení vlády a mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví bylo žalobci zabráněno v podnikání, neboť poskytovat poradenství a pomoc v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci lze jen tehdy, jsou-li restaurační zařízení v provozu. Žalobci tak v této souvislosti vznikla škoda v podobě ušlého zisku. Při výpočtu ušlého zisku žalobce vycházel z peněžních deníků, kdy sečetl zisky za období březen až květen 2020 (119.185Kč), k nimž připočetl podporu, kterou žalobce jako OSVČ získal (2x [číslo] a 1x 19.000Kč) a následně tuto částku odečetl od součtu zisků za stejné období v předcházejícím roce (384.100Kč včetně DPH), což jsou předpokládané zisky, které by žalobce získal i v tomto roce, nebýt krizových opatření. Tímto tedy dospěl k výši škody v částce 195.915Kč. Žalobce uváděl, že se onemocnění covidem vyskytovalo na území České republiky již v měsících lednu a únoru 2020, avšak tehdy ještě nebylo přijato žádné krizové opatření. Žalobce tedy v těchto měsících mohl poskytovat poradenství a pomoc v oblasti BOZP. Zisk za měsíc leden 2020 činil 165.407Kč včetně DPH, za měsíc únor pak 150.766Kč včetně DPH. Porovnáním zisku za tyto měsíce s jinými měsíci je patrné, že zisky za měsíce leden a únor byly vyšší než v měsících jiných. Porovnáme-li zisky za měsíc únor 2020, který bezprostředně předcházel měsíci, kdy pandemie udeřila naplno, se zisky v únoru předcházejícího roku, dojdeme k závěru, že zisky v únoru 2020 byly dokonce o zhruba 1/3 vyšší, než zisky za únor předcházejícího roku. Z toho tedy plyne, že byť byla v měsících leden a únor 2020 Česká republika již zasažena covidem, tento neměl na provozuschopnost restaurací žádný vliv. Například nedošlo k žádnému odlivu zákazníků, provozovatelé restauračních zařízení sami od sebe nezavírali z důvodu obav apod. a tím pádem neměl vliv ani na zisky žalobce. Lze tedy předpokládat, že podobně by tomu bylo i v posuzovaném období březen až květen 2020, kdyby nebyla vydána krizová opatření vlády a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví. Z výše uvedeného je patrné, že nebýt vydání krizových opatření y mimořádných opatření, žalobci by žádná škoda nevznikla. Svůj nárok žalobce odvozoval od ustanovení § 36 zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení (dále jen krizový zákon), když zdůrazňoval, že krizový zákon nikde neomezuje svou působnost pouze na krizová opatření individuální povahy, naopak ze znění ustanovení § 36 odst. 1 krizového zákona vyplývá, že se vztahuje na všechna krizová opatření a stát se odpovědnosti zprostí jen výjimečně, způsobil-li si poškozený škodu sám. Smyslem a účelem krizového zákona je zmírnit dopady krizových opatření. Tyto dopady jsou však pro jednotlivé osoby stejné, ať už jde o krizové opatření individuální nebo obecné povahy. Krizový zákon je koncipován právě za tím účelem, aby pokryl škodu vzniklou z přijatých krizových opatření, která jsou přijímána v souvislosti s očekávanými mimořádnými okolnostmi jako jsou povodně, požáry, sucha, ale i pandemie. Krizový zákon neobsahuje limitaci výše škody za škodu způsobenou krizovými opatřeními ani neobsahuje limitaci v podobě výčtů, na která krizová opatření se vztahuje. Současně žalobce poukazoval i na možnost odvozovat odpovědnost žalované za žalobcem tvrzenou škodu z titulu odpovědnosti státu dle z.č. 82/1998 Sb. 2. Na základě výzvy soudu ze dne 25.1.2022 č.j. ve spise sp.zn. [číslo jednací] a ze dne 14.3.2022, čj.: [číslo jednací] byl žalobce vyzván, aby upřesnil podanou žalobu, což učinil podáním ze dne 24.2.2022 a ze dne 6.4.2022, kde vymezil, jakou část ušlého zisku požaduje z titulu vydaných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví a jakou část ušlého zisku z titulu vydaných usnesení vlády České republiky. Následně proto usnesením zdejšího soudu ze dne 25.4.2002 v řízení pod sp.zn. [spisová značka] bylo řízení o zaplacení částky 97.957,44 Kč z titulu ušlého zisku způsobeného v důsledku vydání mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23.3.2020, ze dne 30.3.2020 ze dne 1.4.2020, ze dne 6.4.2020, ze dne 15.4.2020 a ze dne 17.4.2020 vyloučeno k samostatnému řízení pod sp.zn. 29 C 140/2022 a poté byla tato věc postoupena z důvodu místní nepříslušnosti na Obvodní soud pro Prahu 2, neboť v této části žaloby za Českou republiku jedná Ministerstvo zdravotnictví Obvodní soud pro Prahu 2 však vyslovil s postoupením věci svůj nesouhlas, který Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 2.2.2023 shledal důvodným. Z uvedených důvodů proto i o této části žaloby nakonec rozhodoval zdejší soud. Předmětem tohoto řízení tak zůstal požadavek žalobce na náhradu škody - ušlého zisku způsobeného v důsledku vydání mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví a to: mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23.3.2020 pod čj. [anonymizováno] [rok] [spisová značka] (částka 27.987,84 Kč) mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30.3.2020 pod čj. [anonymizováno] 2020 MIN/KAN (částka 4.664,64 Kč) mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 1.4.2020 pod čj. [anonymizováno] 2020 MIN/KAN (částka 13.993,92Kč) mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 6.4.2020 pod čj. [anonymizováno] 2020 MIN/KAN (částka 32.652,48 Kč) mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 15.4.2020 pod čj. [anonymizováno] 2020 MIN/KAN mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 17.4.2020 pod čj. [anonymizováno] 2020 MIN/KAN (částka 18.658,56 Kč). 3. Žalovaný požadoval žalobu zamítnout a to z následujících důvodů. Žalovaný předně uváděl, že vzhledem k rozmanitosti právních vztahů a ekonomických dopadů mimořádných opatření musejí být takto přijímaná opatření poměřována mj. i s právními principy nejvyšší hodnoty, předběžné opatrnosti a principem prevence. Právní princip nejvyšší hodnoty představuje základní princip pro veškeré ostatní principy, které z něj vycházejí a nastoluje základní myšlenku ochrany života a zdraví člověka a lidské společnosti, tj. nejvyšší hodnotu, která má být chráněna. Princip nejvyšší hodnoty je třeba mít na zřeteli s ohledem na možné střety s individuálními zájmy jednotlivců, tj. soukromých a právnických osob a jiných podnikatelských subjektů v krizových stavech. Princip předběžné opatrnosti je pravidlo, kterým je možné se řídit v krizových stavech, pokud se vyskytnou rychlé a nepředvídatelné jevy potenciálně nebezpečné pro společnost. Měl by být aplikován i v případě hrozícího rizika pro zdraví občanů a chod společnosti. Aplikace principu se opírá o předběžný vědecký názor spočívající v ohrožení zdraví a života občanů, ze kterého vyplývají opodstatněné důvody k obavám před skutečnými riziky, která by nastala při nečinnosti státu. Princip prevence je obecným principem práva, který má v ochraně životů a zdraví občanů zvláštní význam, neboť jeho zanedbání s sebou přináší nenapravitelné následky. Prevence ochrany životů a zdraví obyvatelstva je principem nejdůležitějším, neboť optimální postupy jsou založeny na předcházení škodám na životě a zdraví. Pokud je dána existence mimořádných podmínek krizového stavu, dochází k aktivaci těchto právních principů, jejich využívání státní správou a krizovými orgány při úředních postupech a vydávání rozhodnutí. Je-li úřední postup opodstatněn a probíhá-li v souladu s těmito principy, je prakticky vyloučen nesprávný úřední postup a je tak zpochybněna odpovědnost státu za škodu. Stát v případě hrozícího nebezpečí má nejen právo ale dokonce povinnost přijímat v souladu s principem proporcionality adekvátní opatření za účelem ochrany nejvyšších hodnot jež mají z povahy věci přednost před jinými zájmy a hodnotami. Postupuje-li stát v této souvislosti přiměřeně a nejlepším možným způsobem odpovídajícím bezprecedentní situaci zohledňujíc odborná stanoviska a názory expertů, způsobem a v souladu s principem nejvyšší hodnoty, který nastoluje základní myšlenku ochrany života a zdraví člověka a lidské společnosti, tj. nejvyšší hodnotu, která má být chráněna a zároveň i s principem prevence a předběžné opatrnosti, nelze jej volat k odpovědnosti za tvrzenou škodu či nemajetkovou újmu na straně jednotlivců,