8 C 237/2018 — Obvodní soud pro Prahu 7

Dle žaloby žalovaná vykonávala pro žalobkyni práci na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 4. 2012 s datem nástupu do zaměstnání ke dni 2. 5. 2012, s místem výkonu práce na [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova] [obec], se sjednaným druhem práce administrativní a ekonomická činnost na dobu neurčitou. Žalované byla dne 1. 4. 2015 předána výpověď z pracovního poměru ze dne 1. 4. 2015 z důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce, na jejímž základě skončil pracovní poměr žalované uplynutím výpovědní doby dne 30. 6. 2015. V souvislosti s uplatněným výpovědním důvodem dle § 52 písm. c) zákoníku práce, pro nadbytečnost žalované z důvodu organizační změny spočívající ve zrušení jejího pracovního místa, náleželo žalované odstupné dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce ve výši odpovídající trojnásobku jejího průměrného měsíčního výdělku. Toto odstupné ve výši 62 643 Kč hrubého bylo žalované vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po skončení jejího pracovního poměru dne 10. 7. 2015 společně se mzdovými nároky žalované za červen 2015 na bankovní účet žalované v souhrnné čisté výši 70 986 Kč. Žalobou ze dne 20. 8. 2015 podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 se žalovaná domáhala v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] určení neplatnosti výpovědi ze dne 1. 4. 2015 z důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce, na jejímž základě bylo žalované dne 10. 7. 2015 vyplaceno odstupné ve výši 62 643 Kč hrubého. Žalobkyně podala žalobu na vrácení zaplaceného odstupného pro případ, že by soud určil výpověď neplatnou, zaplacené odstupné by bylo vyplaceno neprávem a stalo by se bezdůvodným obohacením žalované, když v souladu se speciální právní úpravou obsaženou v § 331 zákoníku práce může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat vrácení neprávem vyplacených částek pouze do 3 let ode dne jejich výplaty. Žalovaná navrhnula žalobu zamítnout s tím, že částka byla vyplacena právem. Z provedeného dokazování soud zjistil následující. Dle pracovní smlouvy ze dne 27. 4. 2012 žalovaná vykonávala pro žalobkyni práci s datem nástupu do zaměstnání ke dni 2. 5. 2012, s místem výkonu práce na [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova] [obec], se sjednaným druhem práce administrativní a ekonomická činnost a se sjednaným pracovním poměrem na dobu neurčitou. Z výpovědi ze dne 1. 4. 2015 vyplývá, že žalované byla dne 1. 4. 2015 ze strany žalobkyně předána výpověď z pracovního poměru z důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce, na jejímž základě skončil pracovní poměr žalované u žalobkyně uplynutím výpovědní doby. Žalované bylo vyplaceno (spolu s doplatkem mzdy) odstupné ve výši ve výši 62 643 Kč dne 10. 7. 2015 na bankovní účet žalované, tedy v souhrnné čisté výši částka 70 986 Kč, jak vyplývá z předloženého výplatního lístku za červen 2015, mzdového listu žalované za rok 2015 a výpisu z účtu žalobkyně ze dne 10. 7. 2015. Dále soud zjistil z rozsudku Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] č.j. [číslo jednací] a rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], že shora uvedená výpověď ze dne 1.5.2015 byla shledána jako platná, respektive soud zamítnul žalobu na určení neplatnosti této výpovědi s právní mocí ke dni 14.4.2023 Lhůta pro dovolání uplynula. Dle usnesení Ústavního soudu [anonymizováno] [číslo] byla ústavní stížnost proti uvedeným rozhodnutí odmítnuta. Podle ust. z.č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění ke dni ukončení pracovního poměru, § 67 (1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců. Dle odst. (3) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Dle odst. (4) Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Odstupné představuje jednorázový peněžitý příspěvek, který má zaměstnanci pomoci překlenout sociální situaci (často složitou), v níž se ocitl proto, že bez svého zavinění (z důvodů na straně zaměstnavatele či pro nepříznivý zdravotní stav z důvodu pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání anebo pro dosažení nejvyšší přípustné expozice) ztratil dosavadní práci. Odstupné je určeno k tomu, aby formou jednorázového peněžitého příspěvku vyplaceného zaměstnavatelem alespoň zčásti kompenzovalo (zmírnilo) následky, které jsou pro zaměstnance spojeny s ukončením dosavadního zaměstnání a s nutností vyhledat nové pracovní uplatnění nebo začít vykonávat jinou výdělečnou činnost. Právo na odstupné má zaměstnanec, s nímž zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí z pracovního poměru, danou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c), nebo dohodou o rozvázání pracovního poměru, uzavřenou z týchž důvodů. Zaměstnanec má právo na odstupné jen tehdy, byla-li zaměstnavatelova výpověď z pracovního poměru platným pracovněprávním jednáním. Výpověď z pracovního poměru, která nebyla pravomocným rozhodnutím soudu prohlášena (určena) za neplatnou, je podkladem pro poskytnutí odstupného, i kdyby v ní použitý výpovědní důvod podle § 52 písm. a) až d) nebyl ve skutečnosti naplněn. ([příjmení], Jiří. § 67 (Výše; průměrný výdělek; termín výplaty). In: [jméno], [obec], [příjmení], [jméno] a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 396, marg. [číslo]) S ohledem na skutečnost, že žalobkyně ukončila pracovní poměr se žalovanou dle § 52 písm. c) zákoníku práce a to platně, jak vyplývá z pravomocných rozhodnutí soudů výše uvedených, soud shledává nárok žalované na vyplacení odstupného oprávněným a žalobu na zaplacení této částky žalobkyni zamítnul. Výše této částky nebyla v daném řízení rozporována. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 760 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 643 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení sepsání právního rozboru věci ze dne 10. 7. 2023 a z částky 3 620 Kč za účast na jednání soudu dne 23. 8. 2023, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z cestovného vlakem do místa jednání a zpět -jízdenka 279 Kč a ztráty času celkem 6x půlhodina po 100 Kč.