8 C 320/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidel za období od 27. 6. 2019 do 12. 11. 2019 stran vozidla [registrační značka], a za období od 4. 12. 2020 do 31. 3. 2021 stran vozidla [registrační značka], přičemž obě vozidla byla v předmětné době evidována jako provozovaná žalovaným. Žalobkyně přitom vzhledem k ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.), má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl k tomu vyzván předžalobními upomínkami ze dne 16. 3. 2022 a dne 13. 4. 2022. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný byl od 5. 12. 2018 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] a od 11. 4. 2017 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka]. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 24. 6. 2020, včetně informace o zásilce, bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném úhradu částky 9 035 Kč do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž za období od 27. 6. 2019 do 12. 11. 2019 neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 2. 12. 202, včetně informace o zásilce, vyplývá, že žalobkyně požadovala na žalovaném úhradu částky 5 546 Kč do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž za období 4. 12. 2020 do 31. 3. 2021 neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 1. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky plynoucí z § 4 zákona č. 168/1999 Sb., stran vozidla s [registrační značka]. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 9. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky plynoucí z § 4 zákona č. 168/1999 Sb., stran vozidla s [registrační značka]. Z předžalobních upomínek ze dne 13. 4. 2022 a ze dne 16. 3. 2022, včetně podacích archů a sledování zásilek, se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek, resp. příspěvků stran obou vozidel, tj. s [registrační značka] i s [registrační značka]. 5. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb. náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Stran vozidla s [registrační značka], jehož byl ve sledovaném období žalovaný provozovatelem, nebylo uhrazené povinné pojištění z odpovědnosti provozu vozidla za období od 27. 6. 2019 do 12. 11. 2019 Ani ohledně vozidla s [registrační značka], jehož byl ve sledovaném období žalovaný také provozovatelem, nebylo uhrazené povinné pojištění z odpovědnosti provozu vozidla za období od 4. 12. 2020 do 31. 3. 2021. Žalovaný ani přes výzvy příspěvky ve výši 9 035 Kč (vozidlo s [registrační značka]), jehož splatnost nastala dne 7. 9. 2020, resp. 5 546 Kč (vozidlo s [registrační značka]), jehož splatnost nastala dne 15. 2. 2022, neuhradil ani částečně. Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, uhradil. 6. Po právní stránce soud hodnotil nárok žalobkyně následovně: Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odstavce 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 8. Podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl totiž provozovatelem vozidel s [registrační značka] a s [registrační značka], a proto byl povinen hradit stran nich pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Jelikož tuto povinnost nesplnil, když za období od 27. 6. 2019 do 12. 11. 2019 stran vozidla s [registrační značka] a za období od 4. 12. 2020 do 31. 3. 2021 stran vozidla s [registrační značka] pojištění nezaplatil, dostal se s plněním této povinnosti do prodlení, čímž podle citovaného ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku. Žalobkyně přitom k určení osoby žalovaného jako povinného k úhradě příspěvku postupovala v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyni pak v obou případech vznikl nárok na příspěvek za vymáhání ve výši 300 Kč podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 11. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, když příspěvky nezaplatil ve stanovených lhůtách, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 581 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodn