8 C 420/2020-197 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal shora uvedeného určení vlastnictví s odůvodněním, že mu bylo dne 7. července 2020 doručeno rozhodnutí [anonymizováno] pozemkového úřadu, [anonymizováno] pozemkového úřadu pro [územní celek] a hl. m. [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“) ze dne 1. července 2020, čj. [anonymizováno] [číslo], kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobcům mj. nevydává pozemek dle PK parc. [číslo] dle PK parc. [číslo] s budovou [adresa], dle PK parc. [číslo] dle [anonymizováno] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obec . Tímto rozhodnutím bylo zasaženo do práv žalobců vyplývajících z restitučního nároku uplatněného jejich právním předchůdcem [jméno] [příjmení] podle zákona č. 229/1991 Sb. O nároku žalobců mělo být rozhodnuto tak, že jim vlastnické právo mělo být k předmětným pozemkům přiznáno. Pozemkový úřad v rozhodnutí nevyhověl restitučnímu nároku žalobců z důvodu, že předmětné pozemky nejsou, resp. nebyly využívány pro zemědělskou nebo lesnickou činnost, tj. majetek nespadá pod působnost zákona č. 229/1991 Sb. Žalobci jsou opačného názoru. V roce 1992 byla u zdejšího soudu proti žalované [příjmení] správě komunikací hl. m. [obec] podána žaloba vedená pod sp. zn. [spisová značka] Touto žalobou se právní předchůdce žalobců pan [jméno] [příjmení] domáhal uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci, kde předmětem byly mj. i výše uvedené pozemky a budova. Řízení bylo dne 10. listopadu 1993 zastaveno podle 103 o.s.ř. v tehdy platném znění a věc byla postoupena k projednání dle z. č. 229/1991 Sb. – pozemkovému úřadu jako věcně příslušnému. Zdejší soud se řídil skutečnostmi uplatněnými v žalobě. V souvislosti s dokončováním procesu restitucí a v rámci revize restitučního nároku Q. [příjmení] vydal v roce 2020 pozemkový úřad napadané rozhodnutí čj. PÚ [číslo], neboť u předmětných pozemků evidoval uplatněný, avšak nedoprojednaný restituční nárok. Při této příležitosti žalobci ve spolupráci s [anonymizováno] hl. m. [obec] zjistili skutečnosti o žalobě uplatněné v roce 1992 u zdejšího soudu, jakož i o zastavení řízení a postoupení věci (šetření ohledně žaloby sp. zn. [spisová značka] proběhlo i u zdejšího soudu). Z uvedeného důvodu mají žalobci za to, že je třeba restituční nárok meritorně projednat v tomto řízení, neboť v opačném případě by byl jejich nárok bez věcného projednání odmítnut ve smyslu všech restitučních předpisů, když projednání dle restitučních předpisů odlišných od zákona o půdě již není z důvodu zmeškání lhůt možné. Dle názoru oprávněné osoby nebylo důležité dle jakého zákona, ale zda vůbec a zda řádně bude její restituční nárok projednán. Předmětné pozemky dle PK parc. [číslo] dle PK parc. [číslo] byly ke dni odnětí podle knihovní vložky [číslo] vedené pro k. ú. [část obce] evidovány jako„ pastva“. Id. ½ nemovitostí náležejících matce [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] přešla na stát jako odúmrť v roce 1959 (usnesení ze dne 1. prosince 1959 sp. zn. [spisová značka]). Další id. ¼ pozemků parc. č. dle PK 11 a parc. [číslo] po tetě [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] přešla na stát rozhodnutím [anonymizováno] odboru [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne 27. června 1961 [značka automobilu] [anonymizováno] – N.č.k. [číslo] Tr.; zde jsou pozemky též evidovány jako pastva. Teprve po odnětí v roce 1959 a 1961 se jejich kvalifikace změnila na„ ostatní“. Změnu zařazení pozemků mezi„ ostatní“ je možné seznat z rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví po [jméno] [příjmení] ze dne 30. listopadu 1972 zn. [spisová značka], kde je nesprávně projednána id. 1/4 předmětných pozemků dle PK parc. [číslo] parc. [číslo] byť tato přešla již v roce 1961 (nebyl proveden přepis v pozemkové knize, resp. výmaz z vložky [číslo] vklad do vložky jiné). Mezi lety 1959, 1961 a 1972 musela nastat s pozemkem faktická změna, která vedla k změně evidenční, tj. změně kultury. Žalobci zároveň předložili ortofotomapy předmětných pozemků ve stavu k roku 1953 a 1975, jakož i stav současný. Zejména pokud jde o pozemek dle PK parc. [číslo] je dle žalobců z ortofoto snímků zřejmé, že tento byl svou výměrou, umístěním i tvarem plochou vhodnou k účelu pastvy, tj. byl vhodný k případnému spásání, resp. k sečení travního porostu, který se na něm spolu se vzrostlými stromy nacházel, tedy byl způsobilý k zemědělskému využití a zcela jistě však nesloužil k účelu dnešnímu, resp. k účelu, pro který byla posléze změněna jeho kultura. Tato žaloba byla pouze jednou z mnoha, kterou museli žalobci (resp. jejich právní předchůdce) uplatnit. Dokonce ještě v tuto dobu, tj. po třiceti letech ode dne uplatnění restitučních výzev a žalob, eviduje žalobce tři restituční spory. Dle žalobců žaloba projednávaná pod sp. zn. 8 C 420/2020 tedy musí být projednána dle zákona o půdě s odkazem na citované usnesení sp. zn. [spisová značka], a to bez ohledu na to, které důvody soud pro jeho vydání vedly. Závazný je výrok rozhodnutí, nikoli odůvodnění. Soud by měl zohlednit i to, že ani sám soud v roce 1993 před vydáním zastavovacího usnesení řádně neprošetřil listinné důkazy, a to přesto, že žaloba byla vznesena nikoli dle zákona o půdě (tam by rozhodoval nejprve pozemkový úřad) a zároveň v žalobě byly tvrzeny skutečnosti o zemědělském charakteru předmětných nemovitostí odkazem na výměr zem. referátu. Konečně motivací tehdejšího žalobce ([jméno] [anonymizováno], zemř. 1998) mohla být právě ta skutečnost, že zemědělský charakter pozemků byl sporný již tehdy a žalobce podáním žaloby sp. zn. [spisová značka] směřoval na zajištění všech možností ochrany svých práv (tedy jak u soudu, tak i u pozemkového úřadu. Žalobci tedy mají za to, že žalované nemovitosti je třeba projednat dle zákona o půdě ze těchto důvodů: a) zdejší soud ve svém usnesení již v r. 1993 závazně určil směr, kterým se má tato restituce ubírat, a sice linii dle zákona o půdě, b) předmětné pozemky – zejména pozemek dle PK parc. [číslo] sloužily zemědělským účelům ke dni svého odnětí, což předpokládá § 30 zákona o půdě. Rozhodnutí SPÚ považují žalobci za v této části nesprávné. 2. Po částečném zpětvzetí žaloby co do rozsahu pozemků dle PK parc. [číslo] včetně budovy [adresa] stojící na pozemku a parc. [číslo] oba v k.ú. [část obce], obec , zůstal předmětem řízení přezkum správního rozhodnutí co do rozsahu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Současně soud v rozsahu zpětvzetí ze dne 24.11.2021 řízení podle ust. § 96 odst. 1,2 za současného souhlasu žalované stany, zastavil. 3. Žalovaný nárok žalobce neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby. Ztotožnil se se závěrem pozemkového úřadu, že ve věci není dána působnost zákona o půdě. Předmětné nemovitosti přešly na čs. stát v letech 1957 až 1962, přičemž již v této době byly veřejně přístupnými komunikacemi, nebyly zemědělsky obhospodařovány ani používány k účelům zemědělské výroby a nemělo tomu tak být ani do budoucna. Působnost zákona o půdě proto v daném případě není dána. Předmětné rozhodnutí je proto v tomto ohledu ve výroku věcně správné a žaloba žalobců neopodstatněná. Dále namítal, že předmětné podíly nelze vydat, neboť předmětné pozemky jsou pozemky zastavěnými ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Nacházejí se totiž na nich veřejně přístupné komunikace [ulice] a [ulice] a veřejná zeleň. Pozemky tedy byly zčásti zastavěny stavbami ve smyslu občanskoprávním, zčásti se staly součástí veřejného statku, žalobci již nemohou plně realizovat své vlastnické právo a užívat je způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřeném v preambuli a v ust. § 1 zákona o půdě a předmětné podíly jim nelze vydat (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 2978/2018 ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2974/2018 ze dne 20. 11. 2018 a sp. zn. 28 Cdo 2873/2017 ze dne 24. 10. 2018, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1349/18 ze dne 18. 12. 2018 či aktuální rozsudky Městského soudu v Praze č.j. 29 Co 219/2019-156 ze dne 27. 6. 2019 a č.j. 29 Co 218/2019 – 303 ze dne 24. 10. 2019). 4. V písemném vyjádření ze dne 26.4.2022 žalovaný v návaznosti na průběh jednání doplnil, že se ztotožňuje s právním názorem správního orgánu, že předmětné nemovitosti netvoří zemědělský majetek ve smyslu ust. § 1 odst. 1 zákona o půdě ve spojení s ust. § 30 zákona o půdě, pročež se zákon o půdě nemůže na předmětné nemovitosti aplikovat. Má za to (především z historických snímků a výměru zemědělského referátu [anonymizováno] hl. m. [obec]), že sporné nemovitosti již v době přechodu vlastnického práva k nim nebyly zemědělským majetkem a charakter zemědělského majetku nenabyly ani ke dni účinnosti zákona o půdě, ani k dnešnímu dni. Poukazuje na historické letecké snímky z let 1953 - 2020, z nichž je zřejmé, že na předmětných pozemcích se již v roce 1953 nacházely veřejně přístupné pozemní komunikace, příp. že dané pozemky byly jinak veřejně přístupné a veřejností užívány. Pozemky tedy již v roce 1953 nepředstavovaly zemědělský majetek, především nebyly zemědělsky obhospodařovány ani jinak využívány k zemědělským účelům. Dále, z výměru zemědělského referátu [anonymizováno] hl. m. [obec] ze dne 3.