29 C 181/2022-97 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení nesprávného úředního rozhodnutí, omluvy a peněžité náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem a to z následujících důvodů. Žalobce v souladu s branným zákonem požádal dne , datum, prezidenta republiky o souhlas se službou v ukrajinské armádě. , Anonymizováno, , Anonymizováno, na tuto žádost odpověděl dne , datum, zamítavým stanoviskem s odkazem na stanovisko Ministerstva , Anonymizováno, . Žalobce následně zjistil, že důvodem, proč Ministerstvo , Anonymizováno, nedoporučilo souhlas s jeho misí v zahraniční armádě, byla skutečnost, že žalobce byl opakovaně soudně trestán. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v jednání žalované, která vydala prostřednictvím ředitele odboru bezpečnostní politiky Ministerstva , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, dvě stanoviska k žádosti žalobce o souhlas se službou v cizí armádě a to stanovisko vydané dne , datum, adresované žalobci a dne , datum, , které bylo adresované generálmajorovi , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce tvrdil, že tyto dvě stanoviska jsou ve vzájemném rozporu s tím, že žalobcovi soudní tresty jsou za skutky, které s bojem za svobodu a proti nemohou nijak souviset, neboť žalobce byl odsouzen za neplacení výživného, pohrdání soudem nebo za údajné maření úředního rozhodnutí. Navíc k žalobcovým odsouzením došlo před dlouhou dobou a žalobce má nárok na jejich zahlazení, tzn., že nemohou mít na současný život žalobce žádný vliv. Dále žalobce poukazoval na skutečnost, že nikdy nedal souhlas k tomu, aby Ministerstvo , Anonymizováno, nahlíželo do jeho trestního rejstříku a proto postup žalované považuje za nelegální porušující presumpci neviny a má tudíž za to, že postupem žalované došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího ve vydání stanoviska Ministerstva , Anonymizováno, , které nedoporučilo prezidentu republiky souhlasit s misí žalobce v zahraniční armádě. Z uvedených důvodů se proto žalobce domáhal nároků uvedených ve výroku tohoto rozsudku.Žalovaná se žalobou nesouhlasila a především namítala, že vydání nezávazného stanoviska není nezákonným rozhodnutím ani nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a tudíž není splněna jedna z podmínek pro uplatnění nároku podle zákona č. 82/1998 Sb.. Nezávazné stanovisko žalované není rozhodnutím, jehož zrušení by se mohl žalobce domáhat. Ve věci rozhodoval prezident , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž stanovisko žalované bylo pouze podkladem tohoto rozhodnutí, jímž se , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, mohla a nemusela řídit. Nadto rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, nebylo zrušeno (žalobce se o to zjevně ani nepokusil), a proto se nejedná o nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Nezávazné stanovisko žalované není samostatně přezkoumatelné. Žalovaná měla za to, že se při posuzování žádosti žalobce neodklonila od všeobecných požadavků na bezúhonnost kladených na příslušníky ozbrojených a bezpečnostních sborů vyžadovaných tuzemskou právní úpravou. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , které věc se svým vyjádřením předkládalo prezidentu republiky k rozhodnutí, bylo dopisem žalovaného pod č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, informováno, na základě jakých kritérií budou žádosti ze strany , Anonymizováno, , Anonymizováno, posuzovány. Pokud , Anonymizováno, , Anonymizováno, nesouhlasilo a mělo za to, že kritéria , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě kterých vydávalo doporučující či nedoporučující stanoviska, jsou příliš přísná, mělo se proti tomu ohradit a vyžádat si u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , aby žádosti posuzovalo podle jiného klíče. Pokud žalovaný nedoporučil pro trestněprávní minulost vstup žalobce do ozbrojených sil , Anonymizováno, , neodklonil se v rámci svého posuzování od principiálních požadavků na bezúhonnost, které jsou kladeny na příslušníky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , resp. aktivních záloh. Požadavky na bezúhonnost příslušníků ozbrojených sil , Anonymizováno, , Anonymizováno, patří k jedněm z nejpřísnějších v rámci pojetí bezúhonnosti v českém právním řádu a toto je zcela důvodné. Z celospolečenského hlediska je zcela žádoucí omezit vstup do ozbrojených sil osobám, které nebyly schopny dodržovat sociální normy společnosti v takové míře, že se již v minulosti dopustili antisociálního jednání s natolik závažným protispolečenským motivem, že bylo třeba toto jednání řešit formou trestněprávního postihu coby nejzazšího řešení, které právní řád umožňuje. V širších souvislostech bezúhonnost osoby vypovídá o vztahu osoby k autoritám, schopnosti podřídit se pravidlům a seberegulační schopnosti jednotlivce. Je zcela legitimní trvat na tom, aby osoby s trestněprávní minulostí, u nichž je vztah k autoritám a dodržování norem zpochybněn (tím spíše vyloženě osoby kriminální), nepřišli do kontaktu s prostředím, které na poslušnosti k autoritám a na bezpodmínečném plnění jejich rozkazů stojí a ve kterém se nachází různé zbraňové systémy, speciální druhy materiálu, včetně nebezpečného, a ve kterém budou vystavování dlouhodobě stresovým situacím a frustracím, nepohodlí a psychické zátěži při mimořádně složitém plnění úkolů. Z výše uvedených důvodů zákon o vojácích z povolání předně vnímá trestněprávní bezúhonnost jako „absolutní nulu“, kdy na rozdíl od jiných zákonů považuje za bezúhonnost nespáchání jakéhokoli trestného činu a nepovažuje za rozhodné, zda se jedná o úmyslný či nedbalostní trestný čin, nebo zda má trestný čin souvislost s vykonávaným právem, činností či zaměstnáním nebo nikoli. Není tedy rozhodné, za jaké trestné činy byl žalobce shledán vinným. Pokud tedy ani žalovaná nerozlišovala charakter trestné činnosti žalobce, kdy trestněprávní minulost žalobce nemá dle jeho tvrzení souvislost s hypotetickou službou v ozbrojených silách, neodklonila se žalovaný od pojetí bezúhonnosti podle zákona o vojácích z povolení. Pokud žalobce poukazuje na to, že k jeho trestněprávní činnosti docházelo před „dlouhou dobou“ a že má nárok na zahlazení svých odsouzení, poukazuje žalovaný na ust. § 4a odst. 3 zákona o vojácích z povolání. Podle citovaného ustanovení platí, že „při posuzování trestní bezúhonnosti ve smyslu zákona o vojácích z povolání se nepřihlíží k zahlazení odsouzení dle zvláštního právního předpisu nebo k rozhodnutí prezidenta, v jejichž důsledku se na uchazeče hledí, jako by odsouzen nebyl.“ Jestliže žalovaná zohlednila trestněprávní minulost, která měla být - podle tvrzení žalobce - zahlazena, neodklonila se tak od vnitrostátních požadavků na příslušníky ozbrojených sil , Anonymizováno, , Anonymizováno, a svá stanoviska vydávala i po této stránce věcně správně. Požadavek žalobce na omluvu, že žalovaná bez souhlasu žalobce z policejních evidencí získala a zpracovala informace k jeho trestněprávní minulosti, žalovaná odmítla, neboť žalovaná nepotřebovala souhlas žalobce k získání údajů z policejních evidencí, neboť k tomuto jej zmocňuje zákon. Žalovaná namítala, že informace o trestněprávní minulosti žalobce nečerpala z rejstříku trestů, nýbrž z policejních evidencí stíhaných, podezřelých a prověřovaných osob a z evidence zájmových osob. Podle ust. § 78 zákona č. 273/2008 Sb., o , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, policie předává (mj.) , Anonymizováno, , Anonymizováno, informace, včetně informací zpracovávaných v policejních evidencích, které získala při plnění svých úkolů, je-li to nezbytné pro plnění úkolů v rámci jejich působnosti. Dále obecně právní úprava připouští, aby žalovaný zpracovával osobní údaje pro plnění úkolů ve veřejném zájmu stanovených mu zákony nebo v případech, kdy tak stanoví právní předpis, nebo pokud je to třeba k uplatnění práv a plnění povinností vyplývajících pro žalovaného ze zákona. Nezávazné stanovisko navíc nebylo nikdy veřejně publikováno ani medializováno; sloužilo pouze jako podklad pro posouzení žádosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobci tak nemohla vzniknout újma z veřejné dehonestace. Žalovaná dále upřesnila, že pokud by žalobce chtěl skutečně brojit pro nesouhlasu prezidenta se vstupem do , Anonymizováno, armády, musel by nejdříve dosáhnout zrušení rozhodnutí prezidenta České republiky, jehož bylo stanovisko žalované podkladem, a to buď v tzv. přezkumném řízení dle ust. § 94 správního řádu, které je však nenárokové, anebo před správním soudem; a teprve pak se obracet se vznesenými požadavky na příslušný orgán státní správy. Teprve po uplynutí lhůty šesti měsíců v případě nevyhovění takovým požadavkům ze strany státu by bylo možné obrátit se se žalobou na civilní soud. Nicméně je třeba pamatovat na to, že podle ust. § 34 odst. 3 branného zákona na udělení souhlasu se vstupem do ozbrojených sil cizího státu není právní nárok. Žalobce tedy nemá nárok na vydá