7 C 69/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 19 474 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 9 000 Kč. Dále mu s ohledem na žádosti žalovaného o navýšení zápůjčky poskytla dne , datum, dalších 2 500 Kč a dne , datum, dalších 1 300 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 575 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 1 701 Kč, kterou žalobkyně použila na úhradu smluvní pokuty. V důsledku prodlení žalovaného mu vznikla povinnost uhradit také úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z částky 12 800 Kč od , datum, do , datum, , což činí 4 800 Kč, po odečtení úhrady žalovaného 3 099 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.4. Ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně jako věřitel touto smlouvou zavázala žalovanému poskytnout bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžní částku odpovídající výši zápůjčky dle podmínek ve smlouvě a uhradit poplatek, a to bezhotovostním převodem na účet žalobkyně. Poplatek byl sjednán ve výši 2 340 Kč za předpokladu, že zápůjčka bude vrácena řádně a včas v celé výši do , datum, a zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku. Platby žalovaného budou započteny nejprve na náklady spojené s uplatněním pohledávky, úrok z prodlení, smluvní pokuty, poplatky a jistinu. Pokud žalovaný vyčerpá zápůjčku okamžitě v plné výši a splatí ji do 30 dnů, činí RPSN 2969% a celková splatná částka bude 11 340 Kč, v případě marketingové akce činí RPSN 0%. Součástí smlouvy byl i Sazebník účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného a ujednání o smluvní pokutě.5. Z dodatku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému navýšit bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 2 500 Kč, takže její celková výše bude činit 11 500 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 813 Kč, oboje se splatností , datum, .6. Z dodatku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému navýšit bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 1 300 Kč, takže její celková výše bude činit 12 800 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 423 Kč, oboje se splatností , datum, .7. Z výpisu z běžného účtu , č. účtu, bylo zjištěno, že z účtu odešla dne , datum, úhrada ve výši 9 000 Kč na účet č. , č. účtu, , , datum, úhrada ve výši 2 500 Kč na stejný účet a dne , datum, ve výši 1 300 Kč také. Dne , datum, přišla na tento účet z účtu č. , č. účtu, úhrada ve výši 1 Kč formou bezhotovostní vkladu.8. Z přípisu , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný a na účtu jsou od žalobkyně evidovány platby ve výši 9 000 Kč dne , datum, , 2 500 Kč dne , datum, a ve výši 1 300 Kč dne , datum, .9. Z upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o úhradu splátek zápůjčky.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 579 Kč jakožto pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. Z ostatních předložených listin soud nezjistil skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci významné. Výše uvedené listinné důkazy soud považoval za věrohodné, neboť žádný z účastníků nezpochybnil jejich pravost nebo pravdivost.12. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.16. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).17. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).18. Soud v rámci přípravy jednání usnesením ze dne 30. 12. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila rozhodná tvrzení tak, že uvede, jakým způsobem a jaké získala informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, aby k takto doplněným tvrzením označila důkazy, na což žalobkyně reagovala tak, že skutková tvrzení doplňovat nebude, a žádala, aby jí byla přiznána alespoň jistina, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, a to včetně úroku z prodlení. Z jednání nařízeného na 25. 2. 2026 se žalobkyně omluvila, a nemohla tak být opětovně při jednání poučena podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Žalobkyně v řízení přes výzvu soudu neuvedla žádná tvrzení k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Ze strany žalobkyně tak nebylo vyhověno požadavkům § 86 ZSU, tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovení poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele.19. S ohledem na znění ZSÚ a již ustálenou judikaturu je třeba hledět na smlouvu o zápůjčce při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknout (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020-119), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale: „ Stejnou (ne-li větší) měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledk