22 C 234/2020-52 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 7. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 27. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 448 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování nákladního automobilu Volkswagen LT 35, [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 16. 1. 2019 do 13. 5. 2019 ve výši 10 148 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, vztah mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se vztah účastníků řídí. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2011 uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Závazkový vztah mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat na území České republiky motorové vozidlo s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Podle čl. 49 odst. 1 cit. smlouvy se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Jelikož žalobce provozoval motorové vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. na území České republiky, řídí se poměry účastníků v této věci českým právním řádem. Pravomoc českých soudů pak vyplývá z čl. 49 odst. 2 cit. smlouvy, podle kterého pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaný je v registru silničních vozidel zapsán jako provozovatel nákladního vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg značky Volkswagen LT 35, [registrační značka] (dále také jen„ Vozidlo“), které bylo v době od 16. 1. 2019 do 13. 5. 2019 evidováno jako provozované, ale nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z provozu vozidla (viz výpis z evidence silničních vozidel, výpis z databáze žalobkyně). Dopisem ze dne 11. 7. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 10 148 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem částky ve výši 10 448 Kč, a to do 30 dnů od doručení této výzvy, a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu (viz výzva žalobce ze dne 11. 7. 2019). Přestože výzva byla žalovanému doručena dne 23. 7. 2019 (viz potvrzení České pošty s. p.), žalovaný dluh dosud neuhradil a nereagoval ani na upomínky ze dne 18. 9. 2019 (viz upomínka ze dne 18. 9. 2019) a 12. 12. 2019 (viz upomínka ze dne 12. 12. 2019) ani na předžalobní upomínku ze dne 5. 6. 2020 (viz upomínka ze dne 5. 6. 2020), odeslanou žalovanému téhož dne (viz výpis z webu Poštaonline). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Žalovaný byl v době od 16. 1. 2019 do 13. 5. 2019 provozovatelem Vozidla, tedy nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, které bylo evidováno v registru vozidel jako provozované, ale které nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z provozu vozidla podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ Zákon“). Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek podle ust. § 4 odst. 1 Zákona ve výši 10 148 Kč, tvořený podle ust. § 4 odst. 3 a 5 Zákona součinem denní sazby ve výši 86 Kč stanovené podle ust. § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ Vyhláška“) pro daný druh vozidla a počtem dní (118), kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2 Zákona a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 4 odst. 4 Zákona a § 2a Vyhlášky. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala podle ust. § 4 odst. 6 Zákona dne 22. 8. 2019. Protože žalovaný dluh žalobkyni neuhradil, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení podle ust. § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud vzhledem k výše uvedenému shledal žalobu zcela důvodnou, a proto ji vyhověl (výrok I.). 8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto ji soud proti žalovanému přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady ve výši 2 252 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta. 9. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.