22 C 264/2020-47 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 9. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 27. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 693 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování osobního automobilu Volkswagen Touareg 7L, [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 28. 6. 2019 do 6. 10. 2019 ve výši 9 393 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, vztah mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se vztah účastníků řídí. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2011 uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Závazkový vztah mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat na území České republiky motorové vozidlo s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Podle čl. 49 odst. 1 cit. smlouvy se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Jelikož žalobce provozoval motorové vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. na území České republiky, řídí se poměry účastníků v této věci českým právním řádem. Pravomoc českých soudů pak vyplývá z čl. 49 odst. 2 cit. smlouvy, podle kterého pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. 4. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proti tomuto rozsudku odvolání přípustné. 5. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 7. Žalovaný je v registru silničních vozidel zapsán jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 značky Volkswagen Touareg, [registrační značka], který byl v době od 28. 6. 2019 do 6. 10. 2019 evidován jako provozovaný, ale nebyl pojištěn pro případ vzniku odpovědnosti z jeho provozu. Dopisem ze dne 27. 11. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 9 393 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem částky ve výši 9 693 Kč, a to do 30 dnů od doručení této výzvy a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu. Přestože výzva byla žalovanému doručena dne 11. 12. 2019, žalovaný dluh dosud neuhradil a nereagoval ani na upomínky ze dne 5. 2. 2020 a 29. 5. 2020 ani na předžalobní upomínku ze dne 3. 7. 2020, odeslanou žalovanému téhož dne. 8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně jako neuhrazený příspěvek a náklady na mimosoudní uplatnění práva na tento příspěvek podle ust. § 1 odst. 2 a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Zákona ve spojení s ust. § 2 odst. 1 písm. i) a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Soud vzhledem k výše uvedenému shledal žalobu zcela důvodnou, a proto ji vyhověl (výrok I.). 10. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto ji soud proti žalovanému přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady ve výši 1 489 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, žaloba podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 200 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta. 11. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.