13 C 103/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 28. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv je mu tato povinnost uložena zákonem. Přitom je to právě žalobkyně, která je příjemcem příspěvku za provozování takového vozidla, které je v rozporu se zákonem nepojištěné. Žalovaný byl usnesením soudu dne 18. 8. 2021, č. j. 13 C 103/2021-29 vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil a uvedl rozhodující skutečnosti a důkazy k jejich prokázání, na kterých staví svou obranu proti žalobě. Na předmětné usnesení žalovaný nijak nereagoval, a to i přesto, že se uvedené usnesení prokazatelně dostalo do sféry jeho dispozice, neboť mu bylo po uplynutí úložní doby vhozeno do domovní schránky. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 11. 11. 2021, na které byli oba účastníci řádně předvoláni. Právní zástupkyně žalobkyně se z účasti na ústním jednání včas omluvila, což odůvodnila tím, že by její účastí došlo k neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení; zároveň měla za to, že nárok žalobkyně je dostatečně prokázán předloženými důkazy, které právní zástupkyně před ústním jednáním doplnila a dodatečně předložila soudu důkazy k jejich prokázání. Žalovanému bylo předvolání k ústnímu jednání doručeno náhradním způsobem dne 25. 10. 2021 po desetidenní úložní době, kdy se podle zákona považovalo za doručené, a jelikož nebylo možné po uplynutí úložní doby písemnost vhodit do domovní schránky žalovaného, bylo navráceno soudu a vyvěšeno na úřední desce. I přes uvedené skutečnosti se žalovaný na jednání nedostavil. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně, která v rámci předepsaného procesu zjistila, že žalovaný neměl uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na osobní automobil [registrační značka], [VIN kód]. V období od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019 bylo vozidlo nepojištěné, navzdory tomu bylo však v registru vozidel nadále evidováno jako provozované. Žalobkyně je z toho důvodu oprávněna po žalovaném požadovat zaplacení příspěvku za každý den, kdy motorové vozidlo, které žalovaný vlastní/provozuje, nebylo pojištěno. Žalobkyně proto vyměřila dle zdvihového objemu válců sazbu denního příspěvku a vynásobila ji počtem dní, po které automobil nebyl pojištěn. Žalovaná částka se tudíž skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou denní sazbou, jenž je pro tento typ osobního automobil stanovena ve výši 86 Kč, vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 171 dní. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1, písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/ je stanovena denní sazba příspěvku pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg včetně ve výši 86 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, a vozidlo zanechal nepojištěné od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019, tj. po dobu 171 dní. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, v předmětném období bylo evidováno jako provozované. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Uvedené je podmínkou oprávněnosti nároku na zaplacení příspěvku po žalovaném. Splatnost tohoto příspěvku pak nastává uplynutím nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Příspěvek byl proto splatný dne 16. 3. 2020. Od následujícího dne také žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval a příspěvek žalobkyni neuhradil, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Na uvedenou předžalobní výzvu žalovaný nikterak nereagoval a na dluh žalobkyni neuhradil do dnešního dne ničeho; žalobkyni proto nezbylo nic jiného, než domáhat se přiznání nárokované žalované částky u soudu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny advokátky dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu (návrhu na vydání platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, za tři úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupkyně žalobkyně plátkyní DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tedy částka 252 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobkyně tak činí 2 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně. Závěrem soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za další dva úkony právní pomoci od advokátky žalobkyně, neboť prvním z nich (podání ze dne 4. 11. 2021) pouze doplnila skutečnosti, kterými soudu prokázala právo požadovat tento nárok a den splatnosti tohoto nároku, od kterého požadovala přiznat zákonné úroky z prodlení, nicméně se jedná o skutečnosti, které žalobkyně měla tvrdit již v podané žalobě, a tudíž tento úkon nebyl soudem hodnocen jako účelně vynaložený k uplatnění práva v dikci § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť se zároveň nejednalo o reakci ani na výzvu soudu, ani o reakci na obranu žalovaného. Druhým z těchto podání, které bylo doručeno soudu téhož dne, žalobkyně toliko omluvila svou neúčast na ústním jednání soudu, a proto není na místě přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení ani za tento úkon právní služby, neboť se jedná o stručné podání, ve kterém žalobkyně konstatuje omluvu z ústního jednání a konstatuje oprávněnost nároku. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.