13 C 13/2020-89 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 19. 10. 2020 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku, která ke dni podání návrhu odpovídá částce 192 339 Kč. To odůvodnil tím, že dne 1. 5. 2017 se stal žalobce účastníkem dopravní nehody, přičemž provozovatel druhého vozidla, který nehodu způsobil, měl sjednáno pojištění u žalované. Žalobce pak požaduje výši škody způsobené touto dopravní nehodou. Tu stanovil jako částku, která dle zahraničního odborného posudku odpovídá nákladům na opravu vozidla v místě bydliště žalobce. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že s nárokem z dopravní nehody se žalobce na žalovanou obrátil již dne 29. 5. 2017 a 6. 9. 2017 bylo pojistné plnění zamítnuto. Tvrzený nárok je tak promlčen. 3. S touto argumentací žalobce nesouhlasil, kdy měl za to, že právní názor Nejvyššího soudu v judikátu 25 Cdo 1976/2019 je nesprávný. Podle názoru žalobce je v rozporu se systematickým výkladem občanského zákoníku a fakticky zakládá tu skutečnost, že ne každý subjekt, který má právo na pojistné plnění, se ocitne ve stejné právní situaci. 4. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce nahlásil pojistnou událost, tak jak je tvrzeno a je nesporné rovněž to, že označený škůdce byl pojištěn pro odpovědnost provozu motorového vozidla u žalovaného. Mezi stranami bylo dále nesporné to, že žalovaná pojistnou událost řešila a odmítla plnit tak, jak je uvedeno ve vyjádření žalované. 5. Tyto skutečnosti soud zjistil z provedených důkazů, tedy z oznámení škodné události ze dne 1. 5. 2017 a vyjádření účastníka k dopravní nehodně ze dne 12. 8. 2017, z kterých je patrný okamžik vzniku škody a jejího uplatnění. 6. Výsledky pojistného šetření zjistil soud z oznámení o šetření pojistné události ze dne 6. 9. 2017. 7. Existenci dopravní nehody soud zjistil ze zápisu o dopravní nehodě spolu s potvrzením Policie ČR ze dne 1. 5. 2017. 8. Odhad výše škody soud zjistil ze zprávy [anonymizováno] a vyčíslení nákladů na opravu, kdy přesnou výši škody soud nepřezkoumával z důvodu, které jsou rozvedeny dále. 9. Soud ze stejných důvodů neprováděl důkaz výslechem účastníka k samotnému průběhu nehody. 10. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a zjistil, že došlo k dopravní nehodě dne 1. 5. 2017, kde byl jako škůdce označen pojištěný žalované, přičemž žalovaná odmítla pojistné plnění dne 6. 9. 2017. 11. Podle § 635 o. z. se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. K výkladu tohoto ustanovení pak Nejvyšší soud ČR postavil v judikátu 25 Cdo 1976/2019 na jisto, že je toto ustanovení třeba vykládat tak, že promlčení nastane tehdy, pakliže buď uplyne promlčecí lhůta pro pojistné plnění, nebo promlčecí lhůta pro náhradu škody, podle toho, kdy uplyne první z těchto dvou uvedených lhůt. 12. Promlčecí lhůta činí 3 roky, což vyplývá z ustanovení § 629 odst. 1 o. z. u práva na pojistné plnění počíná promlčecí lhůta běžet rok od pojistné události, z toho stanoví ustanovení § 626 o. z. náhrada škody počíná podle ustanovení § 626 o. z. subjektivní tříletá promlčecí lhůta běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a osobě povinné k její náhradě. 13. V daném případě počala subjektivní promlčecí lhůta běžet nejpozději okamžikem, kdy žalobce uplatnil pojistnou událost u žalované, což je nejzazší možný okamžik, kdy musel vědět o tom, kdo je škůdcem a zároveň musel vědět o vzniku škody. Žalobce přitom nárok uplatnil dne 1. 5. 2017 a za 3 roky od tohoto data došlo k marnému uplynutí subjektivní lhůty a tedy k promlčení uplatňovaného nároku. Žaloba však byla podána až 19. 10. 2020. 14. K aplikaci citovaného judikátu soud dodává, že soudy mají rozhodovat obdobné případy stejným způsobem. Vzhledem k tomu, že daný případ se žádným způsobem nevymyká případu, kterého se týká judikát Nejvyššího soudu, soud neshledal důvody, aby se od judikatury Nejvyššího soudu odklonil a neaplikoval je. Proto soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno shora. 15. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný úspěšný, vzniklo mu vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Ty se skládají z tří úkonů právní pomoci (převzetí, vyjádření, účast při ú. j.), kdy odměna za 1 úkon podle § 7 advokátního tarifu činila 8 820 Kč a dále režijní paušál á 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu Celkem tedy náklady řízení činily bez DPH 27 360 Kč a s DPH 33 106 Kč. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku shora.