13 C 92/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv je mu tato povinnost uložena zákonem. Přitom je to právě žalobkyně, která je příjemcem příspěvku za provozování takového vozidla, které je v rozporu se zákonem nepojištěné. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2011 uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv (dále jen„ smlouva“). Závazkový vztah mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat na území České republiky motorové vozidlo s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Podle čl. 49 odst. 1 smlouvy se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. na území České republiky, řídí se poměry účastníků v této věci českým právním řádem. Pravomoc českých soudů pak vyplývá z čl. 49 odst. 2 smlouvy, podle kterého pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Žalovaný byl usnesením soudu dne 18. 8. 2021, č. j. 13 C 92/2021-37 vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil a uvedl rozhodující skutečnosti a důkazy k jejich prokázání, na kterých staví svou obranu proti žalobě. Na předmětné usnesení žalovaný nijak nereagoval. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 19. 10. 2021, na které byli oba účastníci řádně předvoláni. Právní zástupkyně žalobkyně se z účasti na ústním jednání včas omluvila, což odůvodnila tím, že by její účastí došlo k neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení; zároveň měla za to, že nárok žalobkyně je dostatečně prokázán předloženými důkazy, které právní zástupkyně před ústním jednáním doplnila a dodatečně předložila soudu důkazy k jejich prokázání. Žalovanému bylo předvolání k ústnímu jednání doručeno náhradním způsobem dne 4. 10. 2021 po desetidenní úložní době, kdy se podle zákona považovalo za doručené, a jelikož nebylo možné po uplynutí úložní doby písemnost vhodit do domovní schránky žalovaného, bylo navráceno soudu a dne 11. 10. 2021 vyvěšeno na úřední desce soudu. I přes uvedené skutečnosti se žalovaný na jednání nedostavil. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně, která v rámci předepsaného procesu zjistila, že žalovaný neměl uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na osobní automobil [registrační značka], [VIN kód]. V období od 16. 6. 2019 do 30. 11. 2019 bylo vozidlo nepojištěné, navzdory tomu bylo však v registru vozidel nadále evidováno jako provozované. Žalobkyně je z toho důvodu oprávněna po žalovaném požadovat zaplacení příspěvku za každý den, kdy motorové vozidlo, které žalovaný vlastní/provozuje, nebylo pojištěno. Žalobkyně proto vyměřila dle zdvihového objemu válců sazbu denního příspěvku a vynásobila ji počtem dní, po které automobil nebyl pojištěn. Žalovaná částka se tudíž skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou denní sazbou, jenž je pro tento typ osobního automobil stanovena ve výši 93 Kč, vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 168 dní. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1, písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/ je stanovena denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2500 cm3 ve výši 93 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, a vozidlo zanechal nepojištěné od 16. 6. 2019 do 30. 11. 2019, tj. po dobu 168 dní. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, v předmětném období bylo evidováno jako provozované. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Uvedené je podmínkou oprávněnosti nároku na zaplacení příspěvku po žalovaném. Splatnost tohoto příspěvku pak nastává uplynutím nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Příspěvek byl proto splatný dne 22. 3. 2020. Od tohoto data také žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval a příspěvek žalobkyni neuhradil, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Na uvedenou předžalobní výzvu žalovaný nikterak nereagoval a na dluh žalobkyni neuhradil do dnešního dne ničeho; žalobkyni proto nezbylo nic jiného, než domáhat se přiznání nárokované žalované částky u soudu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny advokátky dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu (návrhu na vydání platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, za tři úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupkyně žalobkyně plátkyní DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tedy částka 252 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobkyně tak činí 2 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.