22 C 154/2021-57 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 1. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 461 Kč s příslušenstvím, tvořené částkou ve výši 7 161 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování osobního vozidla [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 a částkou ve výši 300 Kč z titulu nezaplacených nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 2. Žalovaný podáním doručeným zdejšímu soudu dne 23. 9. 2021 uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává v celém rozsahu s odůvodněním, že v období od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 bylo vozidlo ve stavu opravy a nepojízdné, a to v Černé Hoře. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je státním příslušníkem Srbské republiky, a proto právní poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem, na který dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), ale kterého se však podle ust. § 1 a 2 ZMPS použije pouze v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Takovou, ve vztahu k Srbské republice dosud platnou mezinárodní smlouvou, je smlouva uzavřená mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 20. ledna 1964, publikovaná ve sbírce mezinárodních smluv pod [číslo] Sb. (dále jen„ Mezinárodní smlouva“). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále také jen„ Zákon“) jako následek porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2 Zákona a jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Mezinárodní smlouva však pravomoc soudů či rozhodné právo pro oblast závazků neupravuje. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má na území České republiky své bydliště, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 4 odst. 1 a 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Jelikož oba účastníci měli v době vzniku škody obvyklé bydliště (sídlo) na území České republiky, je rozhodným právem v této věci právo české. 4. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proti tomuto rozsudku odvolání přípustné. 5. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 7. Žalovaný je v registru silničních vozidel zapsán od 25. 11. 2008 jako vlastník i provozovatel osobního vozidla se zdvihovým objemem válců motoru 2 799 cm3 značky MERCEDES-BENZ E 280, [registrační značka] (dále také jen„ Vozidlo“), které bylo i v době od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 evidováno jako provozované (viz výpis z registru vozidel), ale nebylo pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z provozu vozidla (žalovaný netvrdil opak). Dopisem ze dne 12. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za provozování Vozidla bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu ve výši 7 161 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem částky ve výši 7 461 Kč, a to do 30 dnů od doručení této výzvy a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a jejích nákladů u soudu (viz výzva žalobkyně ze dne 12. 2. 2020). Přestože výzva byla žalovanému doručena dne 21. 2. 2020 (viz informace České pošty o sledování zásilky [anonymizováno]), žalovaný dluh dosud neuhradil, a to ani po zaslání dalších upomínek žalobkyně (viz upomínky ze dne 9. 7. 2020 a 19. 8. 2020) a předžalobní upomínky ze dne 2. 10. 2020 (viz upomínka ze dne 2. 10. 2020), která byla žalovanému doručena dne 9. 10. 2020 (viz výpis z webu Poštaonline). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: žalovaný je od 25. 11. 2008 zapsán v registru vozidel jako vlastník i provozovatel Vozidla (§ 4 odst. 2 Zákona), které je evidováno v registru vozidel jako provozované, ale ke kterému nebylo v období od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 uzavřeno pojištění pro případ vzniku odpovědnosti z jeho provozu (§ 1 odst. 2 písm. a) Zákona). Povinnost mít sjednáno pojištění vozidla pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla podle § 1 odst. 2 písm. a) Zákona trvá po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru vozidel, vyjma případů, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a nebo bylo odcizeno, žalovaný však vyvezení Vozidla do jiného státu ani jeho vyřazení z provozu nenechal v registru vozidel zaevidovat, a proto je jeho námitka, že Vozidlo bylo v období od 14. 2. 2019 do 1. 5. 2019 nepojízdné a mimo území České republiky pro posouzení této věci irelevantní. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek (§ 4 odst. 1 Zákona) ve výši 7 161 Kč, tvořený podle § 4 odst. 3 a 5 Zákona součinem denní sazby ve výši 93 Kč stanovené podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ Vyhláška“) pro daný druh vozidla a počtem dní (77), kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 4 odst. 4 Zákona a § 2a Vyhlášky). Splatnost pohledávky žalobkyně nastala podle § 4 odst. 6 a 7 Zákona dne 22. 4. 2020. Protože žalovaný dluh žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradil, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Soud vzhledem k výše uvedenému shledal žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl (výrok I.). 10. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto ji soud proti žalovanému přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady ve výši 3 667 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování za tři advokátkou žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 200 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 600 Kč, odměna za jeden advokátkou žalobkyně učiněný úkon právní služby (účast na jednání před soudem podle ust. § 14b odst. 3, § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), která činí částku 1500 Kč, náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. b) adv. tarifu a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 567 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám její advokátky. 11. Lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř., a to s ohledem na poměry žalovaného, kterému soud uvěřil, že nemá práci, ve splátkách po 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť i jediné z nich. Žalovaný s