24 C 117/2019-185 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 5. 6. 2019 domáhá vypořádání zaniklého společného jmění manželů se žalovaným. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 11. 8. 2006 manželství, které bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 11. 2018, č. j. 27C 124/2018-22 rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci 3. 12. 2018 a toho dne zaniklo společné jmění účastníků. Dosud k dohodě ohledně vypořádání společného jmění nedošlo. Do společného jmění účastníků k datu jeho zániku označila žalobkyně zpočátku bytovou jednotku včetně vybavení [číslo] v domě [adresa] zapsané na [list vlastnictví], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemcích tam specifikovaných, zapsaných na [list vlastnictví], vše v k. ú. [část obce] [územní celek], když hodnotu odhadla na částku 4 000 000 Kč. Dále označila osobní automobil značky Škoda Octavia [registrační značka], které mělo být žalovaným prodáno za částku 150 000 Kč. Dále označila jako součást společného jmění zahradní stroje, náčiní a nářadí nacházející se na chalupě v budově [adresa] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], [územní celek], která je v podílovém spoluvlastnictví účastníků v rozsahu id. 1/2 a hodnotu odhadla na částku 100 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že do společného jmění patří i osobní automobil tov. zn. Audi, bližší údaje k němu nezná. Ohledně bytové jednotky žalobkyně uvedla, že byt jí byl přidělen rozhodnutím o přidělení bytu Obvodním národním výborem v Praze 5 ze dne 9. 8. 1982, č. j. BH- -33-1069/82/, a to za účelem bydlení na adrese [ulice a číslo] [obec a číslo] [část obce], který žalobkyně od té doby se svou rodinou užívá. Dne 11. 11. 1998 se žalobkyně stala členkou [anonymizována tři slova], IČO: [anonymizováno] [PSČ], které se stalo vlastníkem bytového domu. Se členským podílem, za který uhradila žalobkyně ze svého výlučného jmění členský vklad, bylo v bytovém družstvu spojeno právo na nájem bytu a nájemní smlouvu uzavřela žalobkyně s [anonymizována tři slova] dne 30. 8. 1999. Dne 11. 12. 2010 žalobkyně s žalovaným uzavřela bezúplatnou dohodu o převodu členských práv a povinností, na základě které převedla částečně svá členská práva a povinnosti, včetně práva nájmu bytu na žalovaného a účastníci jako manželé se tak stali společnými členy družstva. S právními účinky k 3. 3. 2011 se účastníci stali na základě smlouvy o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva vlastníky bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] zapsané na [list vlastnictví], včetně příslušných spoluvlastnických podílů jak na společných částech domu, tak na pozemcích, kdy vše nabyli do společného jmění manželů (dále jen SJM). Žalobkyně ze svých vlastních finančních prostředků uhradila částku ve výši 203 137 Kč za převod bytu, včetně podílu na společných částech domu a na pozemcích, do osobního vlastnictví formou dalšího členského vkladu. Žalovaný nabyl členský podíl v bytovém družstvu a následně vlastnická práva k bytu bezúplatně od žalobkyně, v té době žalobkyně byt užívala již 28 let, hradila z vlastních prostředků veškeré náklady na byt. Celkově má žalobkyně byt v užívání/vlastnictví po dobu 37 let a žalovaný má vlastnická práva k bytu po dobu pouze devíti let. Žalobkyně žádá, aby ve vztahu k bytu bylo přistoupeno k odklonu od principu rovnosti podílů obou manželů, a to v rozsahu podílu o velikosti id. 7/8 a na bytu ve prospěch žalobkyně a podílu o velikosti id. 1/8 na bytu ve prospěch žalovaného, neboť s ohledem na okolnosti, jak se žalobkyně zasloužila o nabytí bytu a o jeho zachování, je žalobkyně toho názoru, že pokud by odpůrce získal jakýkoliv vyšší podíl na bytu, byl by tento nepřiměřený, v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně je připravena částku odpovídající hodnotě podílu o velikosti id. 1/8 bytu žalovanému vyplatit s tím, že hodnotu bytu bude nezbytné určit znaleckým posudkem. Ohledně odklonů od principu rovnosti podílů obou manželů žalobkyně dále uvedla, že se nejenom sama výlučně zasloužila o nabytí bytu a ze svých výlučných prostředků déle než 28 let hradila veškeré náklady s bytem související, čímž sama výlučně přispěla k udržení bytu až do dnešní doby, avšak po dobu manželství výhradně pečovala o rodinnou domácnost, uklízela, vařila, žalovaný opustil žalobkyni kvůli vztahu s jinou ženou, se kterou má nezletilé dítě a od 19. 5. 2018 v bytě nebydlí a nijak na něj nepřispívá. Žalobkyně vše hradí z vlastních finančních prostředků. Byt žalobkyně užívala již v době svého prvního manželství s panem [jméno] [příjmení], který plně uznal práva žalobkyně na byt a žádného vypořádání ve vztahu k bytu při vypořádání majetku manželů nepožadoval. Žalobkyně dále uvedla, že získala dne 12. 7. 2005 částku ve výši 800 000 Kč do svého výlučného vlastnictví darem od přítelkyně [příjmení] [příjmení] narozené 16. 7. 1935, kterou postupně investovala do majetku ve společném jmění manželů tak, že částku ve výši 203 137 Kč zaplatila za převod bytu, včetně podílu na společných částech domu a na pozemcích do osobního vlastnictví – společného jmění manželů formou dalšího členského vkladu a žádá, aby jí takto investovaná částka byla nahrazena v rozsahu dle ust. § 742 odst. 2 o. z., tedy zvýšená podle toho, jak se hodnota bytu v souvislosti s touto investicí do dne zániku SJM zvýšila. Dále žalobkyně investovala do rekonstrukce kuchyně v bytě, zakoupila nový nábytek a vybavení bytu, zahradní nářadí a další vybavení, čímž výlučně SJM rozšířila a zhodnotila. Navrhla, aby do jejího výlučného vlastnictví byla přikázána předmětná bytová jednotka a do výlučného vlastnictví žalovaného osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia, případně osobní automobil tov. zn. Audi, včetně zahradních strojů, náčiní a nářadí a aby jí žalovaný uhradil částku, jejíž výše bude v průběhu řízení upřesněna. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že potvrzuje, že se snažil s žalobkyní mimosoudně dohodnout s tím, že si žalobkyně ponechá veškeré zařizovací předměty nacházející se v bytě, který jí připadne do výlučného vlastnictví proti povinnosti zaplatit mu 1/2 hodnoty bytu. Ohledně bytu následně uvedl, že souhlasí s tím, aby byt připadl na výlučného vlastnictví žalobkyně a byla jí uložena povinnost zaplatit mu 1/2 hodnoty tomu a pokud by s takovýmto řešením žalobkyně nesouhlasila, je připraven převzít jej do výlučného vlastnictví a stejnou částku vyplatit žalované. Má za to, že žalobkyní udávaná hodnota 4 000 000 Kč je podhodnocená a navrhuje, aby hodnota bytu byla stanovena znalcem. Co se týče osobního automobilu tov. zn. Škoda, tento převzal k užívání, avšak ne v provozuschopném stavu a nechal jej opravit za částku cca 20 000 Kč a následně jej prodal. Ve vztahu k zahradním nástrojům uvedl, že tyto souvisí s provozem chalupy, kterou žalobkyně od rozvodu užívá výlučně sama se svými dětmi a dále uvedl, že nikdy nebyl vlastníkem vozidla tov. zn. Audi. K otázce vypořádání bytu [číslo] uvedl, že se s žalobkyní seznámil, když mu bylo cca 19 let, tato byla vdaná a po několikaměsíčním mimomanželském vztahu se jako matka čtyřech dětí rozvedla a začali v bytě bydlet společně, byt jí ponechal její bývalý první manžel. Jednalo se o státní byt. Již před rokem 1989 oba účastníci podnikali v oboru stánkového prodeje a zeleniny, po roce 1989 i v kamenné prodejně, žalovaný nechával vedení finanční hospodaření na své partnerce, později manželce, která soustřeďovala jejich společné příjmy na účtu vedeném jen na její jméno, neboť žalovaný neměl tehdy ani běžný účet a podnikal jen s hotovými penězi, a proto využívali účet žalobkyně, se kterým však žalovaný aktivně nedisponoval. Z tohoto důvodu veškeré úhrady a platby za cokoliv, co si za dobu soužití pořídili, jsou vedeny na jméno žalobkyně. Žalobkyně ze společných peněz podporovala i její 4 děti, neboť její manželství s žalovaným zůstalo bezdětné. V roce 1982 při privatizaci bytového domu družstvem se jedinou členkou družstva stala žalobkyně, účastníci spolu partnersky žili a vedli společnou domácnost. V družstvu však byla zapsána jako člen nejprve jen sama žalobkyně, za celou dobu trvání vztahu účastníků prováděli veškeré platby ze společně vydělaných prostředků, včetně nákladů mimořádného vkladu, který byl podmínkou privatizace bytu. Právě za účelem narovnání jejich vztahu k bytu a vzhledem k letitým společným splátkám družstvu převedla v roce 2010 částečně družstevní podíl žalobkyně na žalovaného jako svého manžela, aby mohl nabýt i vlastnické právo k bytu při jeho převodu z družstva do vlastnictví členů družstva. Argumentaci odůvodňující uplatnění tzv. disparity při vypořádání SJM považuje žalovaný za účelovou a vykonstruovanou. Je podle něj nepřijatelné spatřovat důvody pro aplikaci disparity také ve skutečnosti, že žalobkyně uklízela, vařila a žalovaný opustil manželství kvůli vztahu s jinou ženou. Vztah mezi účastníky trvá 30 let a vypořádání bytu podílem 7/8: 1/8 v neprospěch žalovaného je naprosto nepřijatelné a nedůvodné. Dále se žalovaný vyjádřil k daru od třetí osoby ve výši 800 000 Kč, kdy označil jako ne zcela pravdivé tvrzení žalobkyně. [příjmení] [příjmení] poskytla v roce 2005 účastníkům ří