26 C 107/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 90 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 8. 4. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná dne 30. 3. 2018 využila u žalobce lékařskou pohotovostní službu, za což jí vznikla povinnost uhradit regulační poplatek ve výši 90 Kč dle § 16a zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalované byl regulační poplatek vyúčtován daňovým dokladem [číslo] [variabilní symbol], se splatností dne 7. 4. 2018, žalovaná svůj dluh písemně uznala dne 30. 3. 2018. Žalovaná však tuto částku neuhradila, a to ani po výzvě žalobce. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nijak nevyjádřila, žalobce již v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav: Z daňového dokladu [číslo] plyne, že žalobce vyúčtoval žalované regulační poplatek 90 Kč za ošetření ze dne 30. 3. 2018, se splatností ke dni 7. 4. 2018. Z uznání dluhu ze dne 30. 3. 2018 plyne, že žalovaná svůj dluh vůči žalobci písemně uznala a zavázala se jej uhradit do 7. 4. 2018. Z výzvy ze dne 17. 9. 2018 plyne, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě těchto skutečností soud uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla ošetřena v lékařském zařízení provozovaném žalobcem, za což je povinna uhradit regulační poplatek, přičemž žalovaná dlužnou částku uznala co do důvodu a výše. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč. Ty spočívají v náhradě soudního poplatku ve výši 400 Kč a v paušální náhradě hotových výdajů dle ustanovení § 2 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 100 Kč za úkon, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (např. 25 C 242/2020) která byla zahájena na základě shodného typu žaloby, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.