26 C 197/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 6 252 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 252 Kč od 5. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % s odůvodněním, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 6. 7. 2018 do dne 7. 9. 2018 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 64 dní. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti, splatnost příspěvku nastala dne 4. 2. 2019. Žalobce požaduje částku 6 252 Kč, která se skládá z příspěvku ve výši 5 952 Kč (denní sazba 93 Kč násobená 64 dny) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. Usnesením ze dne 27. 4. 2021, č.j. EPR 66092/2021-9, bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno co do částky 6 252 Kč. Zpětvzetí žaloby žalobce odůvodnil tím, že žalovaný dne 8. 4. 2021, tedy po podání žaloby, uhradil částku 6 252 Kč. Žalobce nadále trval na žalobě co do úroku z prodlení z částky 6 252 Kč za období od 5. 2. 2019 do 8. 4. 2021, který vyčíslil na 1 324,35 Kč. Žalovaný se vyjádřil tak, že ačkoli částku uhradil, nárok neuznává. Sporoval, že by jej žalobce vyzval k zaplacení příspěvku a zaslal mu předžalobní výzvu, a rovněž sporoval tvrzení, že by vozidlo bylo nepojištěno. Soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nijak nevyjádřil, žalobce v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav: Z výzvy k úhradě ze dne 21. 12. 2018 plyne, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu [anonymizováno], neboť jím vlastněné a provozované vozidlo reg.zn. [anonymizováno] nebylo v období ode dne 6. 7. 2018 do dne 7. 9. 2018, tedy po dobu 64 dní, pojištěno. Za to žalobce účtoval částku 6 252 Kč sestávající z 64 denních sazeb ve výši 93 Kč. Upomínkou ze dne 1. 3. 2019 a 11. 4. 2019 vyzval žalobce opětovně žalovaného k úhradě dlužné částky, dle připojené doručenky byla žalovanému druhá upomínka doručena dne 24. 4. 2019. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2019. Usnesením ze dne 13. 7. 2021, č.j. 26 C 197/2021-43, soud vyzval žalovaného, aby ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy navrhl důkazy k tvrzení, že vozidlo bylo v rozhodné době pojištěno. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 20. 7. 2021, žalovaný nereagoval. Po právní stránce posoudil soud věc podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. K vozidlu, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti (tzv. povinné ručení); žalovaný, který tvrdil opak, svá tvrzení nijak neprokázal. Nárok na zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 uvedeného zákona je tak po právu, a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení z dlužného příspěvku dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši za období od 5. 2. 2019 do 8. 4. 2021. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Žalobce vzal žalobu částečně zpět pro chování žalovaného, který dlužnou částku uhradil po podání žaloby. Je proto povinen uhradit žalobci plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dále odměnu advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (např. sp. zn. 26 C 229/2021) která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru, předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud určil tuto odměnu na částku 600 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. jednoduchá výzva k plnění). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.