26 C 22/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 2.692 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 7. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že je právnickou osobou s předmětem podnikání provozování vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Žalovaná je většinovým spoluvlastníkem nemovitosti s č. e. [anonymizováno] umístěné na pozemku s parcelním č. st. [anonymizováno], k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek]. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, a to na základě akceptace písemné objednávky žalované na dodávku pitné vody cisternou ze dne 2. 7. 2019. Žalobce pitnou vodu v souladu s ujednáním stran řádně dodal a cenu v celkové výši 2.692 Kč vyúčtoval daňovým dokladem – fakturou [číslo] ze dne 11. 7. 2019 se splatností 25. 7. 2019. Žalovaná vyúčtovanou cenu za konzumovanou službu k dnešnímu dni neuhradila ničeho, a to ani po výzvě žalobce. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k otázce rozhodnutí věci bez nařízení jednání se nevyjádřil žádný z účastníků. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav: Z objednávky ze dne 2. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná objednala u žalobce dovoz pitné vody. Z faktury [číslo] ze dne 11. 7. 2019 plyne, že žalobce vyúčtoval žalované částku 2.692 Kč se splatností ke dni 25. 7. 2019 za dodávku pitné vody cisternou. Výzvou ze dne 3. 3. 2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (ustanovení o kupní smlouvě), dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla dodávka pitné vody, přičemž žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by řádně uhradila fakturovanou kupní cenu. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení sestávající z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z odměny advokáta. Odměna za úkon byla stanovena dle § 7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (a.t.) na částku 1.000 Kč. Žalobci náleží náhrada nákladů za 2,5 úkonu (1. převzetí zastoupení, 2. žaloba, 2.5 předžalobní výzva), tedy celkem 2.500 Kč. K této částce náleží paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony dle § 13 odst. 4 a.t. ve výši 300 Kč za úkon, tedy 900 Kč, a náhrada DPH v částce 714 Kč. Celkové náklady tak činí 4.514 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, zastupoval advokát, bylo dle § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.