26 C 23/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 17 840 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 417,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 866,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % a s úrokem 19,38 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovanou byla dne 27. 4. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,38 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaná ve zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek 240 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, poslední splátka byla stanovena na 21. 6. 2019. Žalovaná na pohledávku uhradila 400 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 258,66 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 133,34 Kč a na poplatek za životní pojištění 8 Kč Poslední platbu uhradila dne 3. 5. 2018. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 7 840 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 866,72 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 417,08 Kč, úroků ve výši 19,38 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nijak nevyjádřila, žalobce již v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 27. 4. 2018 plyne, že [právnická osoba] poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za pojištění 240 Kč. Dle smluvních podmínek činí RPSN 215,01 %. Celkovou částku ve výši 18 240 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 splátkách po 304 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a dopisu z téhož dne soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil své pohledávky za žalovaným plynoucí ze shora uvedených smluv na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Z výzvy ze dne 7. 5. 2020 plyne, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr 10 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná celkem 400 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 18 240 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za pojištění 240 Kč. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Žalobce tyto poplatky účtuje za samotné poskytnutí úvěru a za možnost splácet úvěr v hotovosti a jejich výše neodpovídá poskytnutému protiplnění a je zřejmé, že jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobce a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením. Ujednání o poplatcích tak odporují dobrým mravům a jsou proto neplatné. Uhradila-li žalovaná částku 400 Kč, zbývá z poskytnuté jistiny uhradit 9 600 Kč. Soud tuto částku žalobci přiznal spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ohledně zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítnul. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021- 126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odvolací soud v daném případě vycházel z úrokové sazby na spotřebu pro domácnosti celkem 8,7 %, případně s fixací sazby do 5 let, tj. 8,03 % ročně. Je tak zřejmé, že sjednaný úrok (RPSN) 215,01 % ročně převyšuje běžnou míru úrokových sazeb několikanásobně. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 9 600 Kč s přísl. z 17 840 Kč, uspěl tedy z 54 %. Naopak neuspěl v části, v níž byla žaloba zamítnuta (8 240 Kč, tedy ze 46 %). Při plném úspěchu by mu náležela náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč za soudní poplatek za žalobu, dále z odměny advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (např. 26 C 17/2021) která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., jehož obtížnost podání spočívá toliko ve vyplnění jednotlivých kolonek formuláře, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobci náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 252 Kč. Celkové náklady činí 2 252 Kč. Žalobce však uspěl z 58 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení z 8 % (54-46); 8 % z částky 2 252 Kč pak činí 180 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.