26 C 329/2020-95 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 267 011,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 266 961,55 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně s odůvodněním, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v níž se [anonymizována dvě slova] zavázala poskytnout žalovanému finanční službu spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky ve výši 264 000 Kč a žalovaný se zavázal řádně hradit měsíční splátky ve výši 5 353 Kč. Žalovaný načerpal finanční prostředky dne 27. 6. 2019. Žalovaný nehradil měsíční splátky pravidelně, [anonymizována dvě slova] proto celý úvěr ke dni 29. 2. 2020 zesplatnil. Žalovanou částku ve výši 267 011,55 Kč tvoří jistina ve výši 256 007,73 Kč, úrok ve výši 8 055,22 Kč, poplatky ve výši 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 513,60 Kč, náklady vymáhání ve výši 500 Kč a dlužné pojistné ve výši 1 785 Kč [anonymizována dvě slova] postoupil pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 3. 7. 2018 na žalobce. Ten vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. 2. Žalovaný se nijak nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 19. 2. 2021 žalobce k výzvě soudu doplnil, že žalovaný uhradil celkem 21 412 Kč. 4. Na jednání konaném dne 10. 6. 2021 byl žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučen, že doposud uvedená skutková tvrzení jsou neúplná a je nezbytné, aby doplnil skutková tvrzení ohledně toho, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost při uzavírání smlouvy ve vztahu k žalovanému a k jakým konkrétním důkazům dospěl s tím, že nedoplněním tvrzení a nenavržením odpovídajících důkazů se žalobce vystavuje neunesení břemene důkazního tvrzení. Vzhledem k tomu, že se jednalo o totožnou výzvu, jaká byla žalobci dána usnesením ze dne 15. 2. 2021, č.j. 26 C 329/2020-67, nevyhověl soud žádosti žalobce o poskytnutí lhůty k doplnění skutkových tvrzení. Žalobce při jednání výzvě nevyhověl a skutková tvrzení požadovaným způsobem nedoplnil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Z důkazů předložených žalobcem neplyne, že by se jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy jakkoli zabýval úvěruschopností žalovaného. Příslušná tvrzení a důkazy nebyly žalobcem doplněny, i přesto, že k tomu byl žalobce opakovaně (usnesením i na ústním jednání) vyzván. Vzhledem k tomu, že skutková tvrzení v žalobě nebyla dostatečná a nebyla doplněna žalobcem ani přes poučení soudem podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (srov. čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), aby soud svou činností v podstatě plnil (a nahrazoval) procesní aktivitu žalobce, jde-li o splnění požadavků na účastníky řízení ohledně povinnosti tvrzení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2268/2011, ze dne 23. 5. 2012, týkající se vymezení uplatňovaného nároku v žalobě). Procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními zásadami občanského sporného řízení (k tomu viz rozsudek NS ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1396/2010). 7. S ohledem na absenci skutkových tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná. Finanční prostředky tak byly poskytnuty žalovanému bez právního důvodu a je tak možno hovořit toliko o jeho bezdůvodném obohacení, které je ve smyslu § 2991 a násl. o.z. povinen žalobci vydat. Žalobce tvrdil, a plyne to i z předloženého přehledu čerpání úvěru, že žalovaný celkem uhradil 21 412 Kč. Z poskytnuté jistiny 264 000 Kč tak zbývá uhradit částku 242 588 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Zbývající část žalobního nároku soud jako nedůvodnou zamítnul. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 242 588 Kč s přísl. z 267 011,55 Kč, uspěl tedy z 91 %. Naopak neuspěl v části, v níž byla žaloba zamítnuta (24 423,55 Kč, tedy z 9 %). Při plném úspěchu by mu náležela náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 681 Kč a z odměny advokáta dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud určil tuto odměnu na částku 32 830 Kč za 3,5 úkonu právní služby po 9 380 Kč za úkon (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby včetně jejího doplnění, 3. účast na jednání dne 10. 6. 2021, 3,5. jednoduchá výzva k plnění). Žalobci dále náleží náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč za výše uvedené čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 7 146 Kč. Celkové náklady činí 51 857 Kč. Žalobce však uspěl z 91 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení z 82 % ([číslo]); 82 % z částky 51 857 Kč pak činí 42 523 Kč. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.