27 C 20/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 2. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za ošetření a pobyt žalované dne 11. 2. 2020 v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo] (dále jen PZS), která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS jí byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] znějící na částku 3 000 Kč včetně DPH se splatností dne 12. 3. 2020 Náklady za ošetření zahrnují tyto položky: poskytnutá zdravotní péče – 1 340 Kč, biochemie - 250 Kč, 2 x alkotest – 180 Kč, zdravotnický materiál – 50 Kč, pití – 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky – 150 Kč, náklady na ubytování – 1 000 Kč. Žalovaná výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 11. 2. 2020. Žalovaná však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr: Žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 3 000 Kč za pobyt na protialkoholní záchytné stanici, přičemž faktura byla vystavena dne 11. 2. 2020 a její splatnost byla stanovena na den 12. 3. 2020. Žalovaná uznala svůj dluh ve výši 3 000 Kč z titulu vyšetření, ošetření a pobytu na záchytné stanici dne 11. 2. 2020. Uznání dluhu bylo žalovanou podepsáno dne 11. 2. 2020. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení rovněž předžalobní upomínkou. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění platném a účinném v době ošetření a pobytu žalovaného na PZS, kdy prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta, a dle ustanovení § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném v době podepsaní uznání dluhu, neboť uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě zjištěného skutkového stavu a právního posouzení soud došel k závěru, že uplatněný nárok je po právu, neboť žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze zákona a neuhradila žalobkyni náklady za pobyt na záchytné stanici. O úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky rozhodl soud podle § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném a účinném k datu splatnosti pohledávky žalobkyně. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.