28 C 101/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 8

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna zejména tím, že žalobce je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě Zřizovací listiny v platném znění je žalobce oprávněn hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel (dále jen„ Vozidlo“) a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne [datum] provedl žalobce technický úkon (tzn. odtah, kdy je vozidlo dočasně umístěno na odtahový vůz, jeho poodjetí na vhodné místo a následné vrácení zpět po odpadnutí důvodů, na základě kterých bylo vozidlo odtaženo) s motorovým vozidlem [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo] který je přílohou tohoto podání. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobcem stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy v platném znění (přiloženo k žalobě). Cena za odtah je tedy určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu, parkovné je pak počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení, které je v tento den platné a účinné. Žalobce se pokusil o kontakt s žalovaným a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný do dnešního dne uhradil za provedený odtah a parkovné částku ve výši 0,00 Kč. Žalobci proto nezbývá jiná možnost, než se domáhat svého nároku prostřednictvím příslušného soudu. Cena za technický úkon činí 1.300 Kč podle ustanovení § 2 odst. 2) přiloženého nařízení hl. m. Prahy. Celková výše dlužné částky tedy k dnešnímu dni činí 1 300 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce, jako příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hl. města Prahy, která je oprávněna na základě zřizovací listiny k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, dne [datum] provedl technický úkon (tzn. odtah, kdy je vozidlo dočasně umístěno na odtahový vůz, jeho poodjetí na vhodné místo a následné vrácení zpět po odpadnutí důvodů, na základě kterých bylo vozidlo odtaženo) s motorovým vozidlem [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. Technický úkon byl proveden podle ustanovení § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v poli„ B“ protokolu o odtahu vozidla. Cenu za nucené odtahy a parkovné stanoví nařízení hlavního města Prahy platné a účinné v den odtahu. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Cena za technický úkon činí dle nařízení 1 300 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 19b odst. 1 věta první zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ZPK), kdy platí, že je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a ZPK, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Žalovaný porušil povinnost v citovaném ustanovení a žalobce pak na základě tohoto protiprávního jednání žalovaného jeho vozidlo z komunikace odstranil a náklady na odstranění, odstavení a vrácení vozidla poté podle ustanovení § 19b odst. 2 ZPK žalovanému vyúčtoval. Náklady žalobce na technický úkon činí podle ustanovení § 2 odst. 2 a § 3 odst. 4 nařízení hlavního města Prahy, č. 2/2013, o maximálních cenách za nucené odtahy automobilů včetně jejich střežení na parkovišti částku ve výši 1 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.