28 C 105/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 8

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřených na základě plné moci mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [ulice a číslo], provozovna, [anonymizováno], [PSČ] [obec a číslo] [část obce] (zákaznický účet [číslo]) a na adrese [ulice a číslo], provozovna, [anonymizováno], [PSČ] [obec a číslo] [část obce] (zákaznický účet [číslo]). Žalobce se zavázal za podmínek sjednaných ve smlouvách dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smluv. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když za období od [datum] do [datum] neuhradil ve lhůtě splatnosti uvedené vyúčtování spotřeby elektřiny - faktura [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] znějící na částku 15 395 Kč (zákaznický účet [číslo]), faktura: [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] znějící na částku 3 837 Kč (zákaznický účet [číslo]), faktura: [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] znějící na částku 111 Kč (zákaznický účet [číslo]), faktura: [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] znějící na částku 117 Kč (zákaznický účet [číslo]), tj. celkem: 19 460 Kč, z toho zaplaceno 15 900 Kč, zbývá k úhradě 3 560 Kč O zaplacení spotřeby elektřiny dle shora uvedeného přehledu byl žalovaný žalobcem opakovaně upomínán, naposledy upomínkou před žalobou odeslanou žalobcem jako doporučená listovní zásilka, která obsahovala jako přílohu faktury. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni částku odpovídající minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč ve smyslu §3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o dodávce elektřiny ze dne [datum] se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], provozovna, [anonymizováno], [PSČ] [obec a číslo] [část obce] (zákaznický účet [číslo]) a na adrese [ulice a číslo], provozovna, [anonymizováno], [PSČ] [obec a číslo] [část obce] (zákaznický účet [číslo]) a žalovaná se zavázala žalobkyni za tyto dodávky zaplatit ujednanou cenu. Žalobkyně dodávala do odběrného místa elektřinu v období od [datum] do [datum] a za toto období vystavila žalované faktury za dodávky elektřiny - faktura [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] znějící na částku 15 395 Kč (zákaznický účet [číslo]), faktura: [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] znějící na částku 3 837 Kč (zákaznický účet [číslo]), faktura: [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] znějící na částku 111 Kč (zákaznický účet [číslo]), faktura: [číslo] ze dne [datum] splatná [datum] znějící na částku 117 Kč (zákaznický účet [číslo]), tj. celkem: 19 460 Kč z toho zaplaceno 15 900 Kč, zbývá k úhradě 3 560 Kč O zaplacení spotřeby elektřiny dle shora uvedeného přehledu byl žalovaný žalobcem opakovaně upomínán, avšak nezaplatil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 věta první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích v platném a účinném znění, (energetický zákon), podle níž se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Podle odst. 6 věty první citovaného energetického zákona se smlouvou o distribuci elektřiny zavazuje provozovatel distribuční soustavy zajistit pro účastníka trhu s elektřinou na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny nebo v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo na přenosovou soustavu distribuci elektřiny, rezervovat požadovanou distribuční kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s elektřinou sjednané množství elektřiny a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit regulovanou cenu za distribuci a související služby. S ohledem ke vzniku závazkového vztahu mezi účastníky soud posuzoval tento jejich vztah a právní jednání účastníků podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), přičemž měl za to, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, kdy podle § 2079 odst. 1 NOZ platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dále podle odst. 2 téhož ustanovení NOZ platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. V souzené věci bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem vznikl smluvní vztah na základě uzavřené Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], jež svým obsahem odpovídá povaze kupní smlouvy, jak již ostatně soud uvedl i výše. Žalovaná se tímto zavázala platit cenu za odebrané a spotřebované množství elektřiny. Žalobkyně splnila svou smluvní povinnost, když do sjednaného odběrného místa dodávala elektřinu, přičemž žalované vyúčtovala spotřebu elektřiny předmětnými fakturami, které však nebyly dosud uhrazeny v plné výši. Žalovaná se pak dostala s úhradou dlužných částek i do prodlení, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh za dodávku zboží neuhradil, ačkoliv k tomu byl ze strany žalobce řádně vyzván, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.