33 C 268/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo peněžité plnění nepřevyšující na jistině [částka], proto proti vydanému rozsudku není odvolání přípustné a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. se v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (jak je specifikováno ve výroku I.), a to z titulu úvěru údajně poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]; dle žalobkyně žalovaná„ čerpala celkem částku ve výši [částka]“, kterou však řádně nesplatila. Dle žalobkyně jí byla pohledávka za žalovanou postoupena. 3. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a uvedla, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně identifikovala při uzavírání tvrzené smlouvy žalovanou a na základě čeho lze usuzovat, že právě žalovaná projevila vůli tvrzenou smlouvu uzavřít, dále aby uvedla, jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů její právní předchůdkyně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit; dále aby uvedla, jakou konkrétní částku a kdy její právní předchůdkyně žalované vyplatila, a dále aby uvedla, jaké konkrétní úhrady a kdy žalovaná ve prospěch žalobkyně či její právní předchůdkyně zaplatila. Tuto výzvu k doplnění obsahově obdobnou poučení, které by poskytl při ústním jednání, soud žalobkyni sdělil již před ústním jednáním (usnesením ze dne 15. 10. 2021, č. j. 33 C 268/2021-40, doručeným právnímu zástupci žalobkyně dne [datum]), žalobkyně tedy mohla a měla předpokládat, že její skutková tvrzení a předložené důkazy nejsou pro vyhovění žalobě dostatečné. Soud ji zároveň upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně k této výzvě soudu neuvedla ani nepředložila nic. Z ústního jednání soudu se omluvila, soud ji tudíž nemohl (fakticky znovu) poučit o nedostatečnosti jejích skutkových tvrzení a důkazních návrhů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při ústním jednání. 4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Žalobní tvrzení byla zcela nedostatečná pro to, aby odůvodnila žalobou uplatněný nárok. Žalobkyně řádně netvrdila skutečnosti, k jejichž doplnění ji soud vyzval shora citovaným usnesením. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Vzhledem k tomu, že procesní dokazování je účelné pouze v případě, že směřuje k prokázání tvrzených skutečností, pak v případě, že soud shledá nedostatečnými již samotná skutková tvrzení, je nadbytečné dokazování provádět. V takovém případě soud ve věci rozhodne bez dalšího jen na tomto základě, neboť nedostatečně substanciované žalobě nelze vyhovět. Jelikož nebyly řádně tvrzeny skutečnosti umožňující dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou tvrzenou smlouvu o úvěru a že žalované poskytla jakékoli finanční prostředky, soud nemohl shledat, že by vznikla pohledávka, jež by poté mohla být předmětem postoupení žalobkyni. 6. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.