9 C 219/2021-73 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 460,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jakožto původní věřitel pohledávky uzavřel dne 14. 12. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru. Předmětná pohledávka byla z původního věřitele postoupena dne 18. 3. 2021 smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Usnesením ze dne 15. 9. 2021, č. j. 9 C 219/2021-65, soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání s tím, že pakliže se žalovaný v soudem stanovené lhůtě 7 dní k tomuto usnesení nikterak nevyjádří, soud bude mít za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu, zatímco žalovaný se k uvedenému usnesení nevyjádřil. Uvedené usnesení bylo žalovanému doručováno na adresu jeho bydliště, kde poštou bylo vyznačeno, že zásilka byla žalovanému uložena dne 17. 9. 2021 a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný si zásilku ve stanovené lhůtě nevyzvedl, a po uplynutí úložní doby ji nebylo možné vhodit žalovanému do domovní schránky, byla tato písemnost vrácena soudu, který ji žalovanému dne 6. 10. 2021 vyvěsil na úřední desce soudu. Soud z výše uvedených důvodů rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel dne 28. 6. 2019 smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“), dle které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 460,50 Kč, a to pouze v jedné splátce splatné po 30 dnech od poskytnutí úvěru, tj. dne 28. 7. 2019. Z přiložené historie transakcí na účtu vedeného u [právnická osoba], vyplývá, že původním věřitelem byla dne 28. 6. 2019 odeslána částka ve výši 5 000 Kč na stejné číslo účtu, které žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru, čímž vzal soud za prokázané, že původním věřitelem byla žalovanému tvrzený úvěr poskytnut. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že z původního věřitele žalovaného byla touto smlouvou na žalobce postupena předmětná pohledávka za žalovaným. Žalobce žalovanému oznámil postoupení pohledávky a zároveň mu zaslal dne 2. 2. 2021 předžalobní výzvu k plnění. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobce je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobce své závazky splnil, když žalovanému po řádném posouzení jeho úvěryschopnosti poskytl úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný jej čerpal. Naopak žalovaný své závazky neplnil, čímž porušil svou smluvní povinnost vůči žalobci, když žalovaný měl povinnost žalobci uhradit do 28. 7. 2019 poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Z tohoto důvodu jistina dluhu ke dni podání žaloby činila částku 10 460,50 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokátky za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tedy částka 252 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobce tak činí 2 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobce. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.