9 C 226/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 25. 3. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvádí, že žalované byla dne 12. 3. 2020 poskytnuta [anonymizováno] služba, za kterou jí byl ze strany žalobkyně předložen daňový doklad, který však žalovaná do dnešního dne neuhradila. Usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. 9 C 226/2021 – 35, soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání s tím, že pakliže se žalovaná v soudem stanovené lhůtě 7 dní k tomuto usnesení nikterak nevyjádří, soud bude mít za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu, zatímco žalovaná se k uvedenému usnesení nevyjádřila. Soud z tohoto důvodu rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně poskytla dne 12. 3. 2020 žalované záchytnou službu v [anonymizována tři slova] [ulice], která je provozována žalobkyní, a to z toho důvodu, že žalovaná pod vlivem alkoholu nekontrolovala své chování a ohrožovala sebe nebo své okolí. Stejného dne uznala žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni, ve kterém se zavázala tento dluh zaplatit do 30 dnů od podpisu tohoto uznání dluhu. Za poskytnutí záchytné služby byla žalované vystavena faktura – daňový doklad [číslo] znějící na částku 3 000 Kč se splatností dne 11. 4. 2020. Tato částka odpovídá ceně za jednotlivé ošetřující úkony včetně nákladů na ubytování žalovaného. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011, o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011, o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Podle § 2053 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. O úroku z prodlení pak soud rozhodl podle § 1970 o. z. za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované záchytnou službu v jednom ze svých zařízení, poskytla žalované zdravotní péči a žalovanou ubytovala. Veškeré náklady spojené s poskytnutím služeb žalované řádně vyúčtovala fakturou znějící na částku 3 000 Kč. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala a zavázala se tento uhradit do 11. 4. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost nesplnila a na dluh neuhradila ničeho, byla právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou k plnění ze dne 13. 1. 2021 opětovně vyzvána k úhradě dluhu, od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu, dále odměnu advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.