13 C 130/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 967 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaným došlo k uzavření pojistné smlouvy o povinném ručení, na základě které předchůdkyně poskytovala žalovanému služby spočívající v pojišťovací činnosti, mimo jiné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný se oproti tomu zavázal platit předchůdkyni sjednané pojistné, což ovšem dle tvrzení žalobkyně neplnil. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje z postoupení pohledávky od předchůdkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Předchůdkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu pro vozidla [číslo] ze dne 11. 7. 2011 (dále jen„ smlouva“), na základě které žalobkyně poskytovala žalovanému služby spočívající v pojišťovací činnosti, zejména pak pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (prokázáno uvedenou pojistnou smlouvou a vystaveným potvrzením pojistné smlouvy - pojistkou ze dne 26. 7. 2011). Žalovaný se pojistnou smlouvou mimo jiné zavázal po dobu trvání pojištění platit roční pojistné ve výši 3 380 Kč s čtvrtletní četností po 845 Kč (prokázáno uvedenou pojistnou smlouvou). Předchůdkyně stanovila žalovanému s účinností od 11. 7. 2019 nové čtvrtletní pojistného na částku 1 064 Kč (prokázáno informací o výši pojistného na další pojistné období ze dne 15. 4. 2019). Žalovaný však následně neuhradil pojistné na následující pojistné období, a proto ho k danému žalobkyně urgencí vyzvala, přičemž mu poskytla dodatečnou lhůtu k plnění do 28. 1. 2021 (prokázáno upomínkou dlužného pojistného ze dne 10. 12. 2020). Žalovaný ovšem ještě před uplynutím lhůty k zaplacení dlužného pojistného nechal vozidlo vyřadit z Registru vozidel, čímž pojištění ze zákona zaniklo již ke dni 14. 12. 2020 (prokázáno informací o zániku pojištění ze dne 29. 12. 2020). Žalovanému bylo za celou dobu trvání pojištění předepsány pojistné ve výši celkem 36 253 Kč, když žalovaný uhradil předchůdkyni celkem pouze 35 286 Kč (prokázáno přehledem předpisů a plateb pojistného ke smlouvě). Žalobkyně zaslala žalovanému rovněž předžalobní výzvu k plnění (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022 a podacím archem z téhož dne). Předchůdkyně postoupila pohledávku vyplývající ze smlouvy na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek od předchůdkyně ze dne 22. 7. 2022). Po právní stránce soud věc posoudil podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká mimo jiné dnem vyřazení tuzemského vozidla z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, pokud se pojistitel a pojistník nedohodli na jeho přerušení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že předchůdkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu, ve které se žalovaný zavázal hradit žalobkyni pojistné, přičemž žalobkyně se zavázala vykonávat pro žalovaného pojišťovací činnost související s pojištěným vozidlem. Žalovaný porušil svou povinnost, když žalobkyni neuhradil předepsané pojistné, pročež ho žalobkyně k tomuto vyzvala několika upomínkami, na které žalovaný nikterak nereagoval. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení nezaplacené části pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., když tato část pojistného činí částku rozdíl mezi předepsanými 36 253 Kč a dosud zaplacenými 35 286 Kč, tedy 967 Kč. Následně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Její aktivní legitimace pak byla prokázáno oznámením o postoupení pohledávek. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu, dále odměnu advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.