13 C 134/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 8

Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 8 222 Kč s příslušenstvím, která dle žalobního tvrzení vyplývá z uzavřené nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným, na jejímž základě žalobce přenechal žalovanému do pronájmu omítací stroj a elektrocentrálu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobci sjednané denní nájemné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce dne 12. 11. 2020 uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu a v souladu s ní mu pronajal omítací stroj PFT G 4 a elektrocentrálu AT 40 včetně příslušenství. Stejného dne žalovaný tyto věci převzal a současně složil kauci ve výši 20 000 Kč na krytí pohledávek vyplývajících z této smlouvy. Žalobce mu následně vystavil za nájem věcí dvě faktury znějící dohromady na částku 28 222 Kč. Žalovaný fakturované částky neuhradil, a tak žalobce kauci v plné výši započetl na své pohledávky. Zbývající částku 8 222 Kč žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku neuhradil. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. s. ř.“), stanovící, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobce je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovanému byly uvedené věci pronajaty a ten se za ně zavázal zaplatit dohodnuté nájemné, které bylo žalovanému vyúčtováno dvěma fakturami od žalobce. Vzhledem k tomu, že součet fakturovaných částek přesahoval započtenou kauci o výši 8 222 Kč, uložil soud žalovanému tímto rozsudkem, aby uvedenou částku žalobci zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 222 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu a 3. předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134Kč. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.