13 C 155/2022-59 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 8 336 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná byla na základě smlouvy o dodávce elektřiny odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Za spotřebu elektřiny žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 10 700 Kč, přičemž žalovaná na faktur uhradila pouze částku 2 364 Kč. Na fakturu tedy ke dni podání žaloby zbývalo uhradit částku 8 336 Kč. Žalovaná se k uplatňovanému nároku žalobkyně nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinná. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela spolu s žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu na předem sjednané odběrné místo žalované, jenž se za poskytnutou elektřinu zavázala platit sjednanou cenu, a to od 15. 1. 2020 (prokázáno potvrzením smlouvy č. [spisová značka]). Žalované byla ze strany žalobkyně vystavena mimořádná (konečná) faktura za elektřinu za období od 16. 6. 2020 do 18. 4. 2021, ve které byl žalované vyúčtován nedoplatek za odebranou elektřinu ve výši 8 336 Kč (prokázáno fakturou na zákaznický účet žalované [číslo]). Žalobkyně vyhotovila a s dostatečným předstihem před podáním žaloby zaslala na doručovací adresu žalované výzvu k plnění (prokázáno zněním výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022, ofocenou závadou v doručení na adresu bydliště žalované, podacím archem z 21. 1. 2022 a emailem ze dne 18. 1. 2022). Po právní stránce soud věc posoudil dle § 22 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalované dodávala elektřinu do odběrného místa dle § 22 a násl. energetického zákona. Naopak žalovaná své závazky nesplnila, když žalobkyni neuhradila fakturu za období od 16. 6. 2020 do 18. 4. 2021 do data splatnosti v celkové výši 8 336 Kč. Z těchto důvodů se žalovaná ocitla v prodlení, pročež žalobkyně byla oprávněna dle § 1970 o. z. požadovat ode dne prodlení se zaplacením dluhu zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná předložené faktury za odebranou elektřinu řádně a včas neuhradila, byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. proti žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 000 Kč. Tato částka odpovídá součtu nákladů za 2 úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (1. podání návrhu na zahájení řízení, 2. jednoduchá výzva k plnění) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.